"Právě teď je mexičan ve Spojených státech velmi děsivý, " říká Ilan Stavans, profesor latinskoamerické a latino kultury na Amherst College a editor nedávno publikované Norton Anthology of Latino Literature . "Jste často na spodním okraji stupnice a je tu spousta nepřátelství." Literatura Stavans říká, že může pomoci hladkým interakcím mezi různými etnickými skupinami a kulturami v zemi. 2 700 stranová antologie, která zahrnuje 201 autorů, dorazí v relevantním okamžiku. Podle nedávných statistik sčítání lidu je více než jeden ze dvou lidí přidaných k americké populaci v letech 2008 až 2009 hispánský a do roku 2050 se skupina zvýší na 30 procent americké populace. Stavans nedávno se mnou diskutoval o vyčerpávajícím projektu sestavování sbírky a vývoji role latino kultury ve Spojených státech.
Můžete popsat genezi projektu?
Projekt byl zahájen před 13 lety. Do té doby překročilo několik latinskoamerických spisovatelů od okrajů ke středu jeviště. Bylo hodně zájmu o to, jak lidé artikulovat tuto novou literaturu, která se objevuje. Jednalo by se o literaturu specifických skupin, například o Portorikánskou literaturu nebo kubánskou americkou literaturu? Nebo byla jedna řeka, která měla několik přítoků? Henry Louis Gates, Jr. právě vydal publikaci Nortonova antologie africké americké literatury, a já jsem si myslel, že je čas, aby se něco podobného stalo s latino spisovateli. Latino literatura nyní upevnila svou přítomnost. Je zřejmé, že je tu, aby zůstal a že posouvá hranice svých vlastních podmínek, přičemž romanopisci všeho druhu přesahují to, co bych popsal jako Latinidad - nebo co to znamená být Latino ve Spojených státech. V posledních několika desetiletích Latinové konečně vstupovali do střední třídy. Tato antologie nejen vysvětluje síly, které stojí za tímto ekonomickým tahem, ale tento krok ospravedlňuje. Je to kniha, kterou všichni latinskoamerové střední třídy potřebují, důkaz, že jsme to dokázali: dorazili jsme.
Jak jste se vy a ostatní editoři rozhodli použít v názvu název „Latino“ namísto jiných označení, jako je „hispánský“?
Dva výrazy „latino“ a „hispánský“ se vztahují na lidi žijící ve Spojených státech, kteří mají kořeny v Latinské Americe, Španělsku, Mexiku, Jižní Americe nebo španělsky mluvících karibských zemích. „Hispánský“ je odkaz na Hispánii, název, podle kterého bylo Španělsko známé v římském období, a ve svých bývalých koloniích byla vůči Španělsku vždy silná ambivalence. Hispánský byl termín přijatý vládou - zejména vládou Nixonů - a díky tomu se komunita domnívala, že je označována. Termín „Latino“ se ukázal jako autentičtější, i když je specifický pro pohlaví. V každém případě tyto dva termíny v současnosti stále bojují o vesmír. Noviny budou někdy používat oba ve stejném článku, jako by se editoři rozhodli nevybírat. Redakční tým antologie schválil slovo upřednostňované komunitou a objasnil to v předmluvě.
Vzhledem k tomu, že tolik materiálu obsaženého ve sbírce je politický nebo historický a ne nutně to, co považujeme za literaturu, jak redaktoři definovali literaturu?
Antologie chápe literaturu velmi otevřeným způsobem, nejen povídky a poezii a romány, ale také monografie a literatury faktu, logy a písmena a druhy hudby od koridorů (tradiční mexické balady) po popové písně, také komiksy, komiksy proužky a vtipy. Nakonec jsme schválili „literaturu“ jako písemný výraz, který vyjadřuje hledání identity. Historicky je 19. století definováno anexemi a vnitřními nepokoji. Například smlouva Guadalupe Hidalgo v roce 1848 dala Spojeným státům více než polovinu mexického území. Latino spisovatelé té doby se nemohli vyhnout nějakému zapojení, a to buď jako aktivisté, nebo jednoduše jako pozorovatelé toho, co se děje.
Norton Anthology of Latino Literature má 2 700 stránek a zahrnuje 201 autorů, včetně básníka Williama Carlose Williamsa. (Getty Images) 
Latino spisovatel Martín Espada je jedním z mnoha zmiňovaných v The Norton Anthology of Latino Literature, kteří tvrdí, že je ovlivnil Walt Whitman a považovali ho za kmotra. (AP Photo / Daily Hampshire Gazette, Kevin Gutting) 
Jimmy Santíago Baca je oceněný básník, který se ve vězení ve věku 19 let naučil číst a psát. Spolu s Williamsem a Espadou Baca také vidí Walta Whitmana jako kmotra. (AP Foto / Frank Eyers) Jaká jsou některá běžná témata, která jste při sestavování této sbírky našli v latino psaní?
V první řadě je myšlenkou hledání místa, kam lze volat domů, jednotlivě i společně. Jsme doma v Americe? Co pro nás Amerika znamená? A co máme na mysli pro Ameriku? Tato otázka domova vede k napětí mezi vzpourou a souhlasem. Proudem v celé sbírce je frustrace, hněv a přímé vzpoury, zejména během éry občanských práv, a snaha o ověření. Pak je zde genderové téma: Jak se s rodem zabývá latino společnost? Práce v antologii také zkoumají dopad chudoby a odcizení na mysl a ducha člověka. A pak je tu téma jazyka: Jaká jsou naše slova? Jsou to španělština nebo angličtina? Nebo se nacházejí ve Spanglish?
Řada latino spisovatelů zahrnutých do antologie říká, že Walt Whitman je ovlivnil. Proč si myslíte, že je to tak?
Dnes nemůžeme mluvit o Americe, aniž bychom cítili, že vedle nás sedí duch Whitmanu, zejména když jednáte o tzv. Menšinové nebo etnické literatuře. V 19. století Whitman vnímal myšlenku zástupů - země, která je vytvořena z mnoha zemí. Dívá se na New York City jako metaforu pro zbytek země a že New York je symfonie hlasů, pozadí. Zejména pokud jde o poezii, existuje spousta latinskoamerických spisovatelů, kteří ho považují za kmotra, nebo dokonce za compadra . Například William Carlos Williams, Martín Espada a Jimmy Santíago Baca. Whitman je v spisovatelích, kteří chtějí nejen vytvářet estetické artefakty, ale také tyto kulturní a literární artefakty používat jako nástroje nebo zbraně pro změnu.
V části nazvané „Do hlavního proudu“ říkáte, že Latinové jsou spojeni podle svého jazyka a postavení menšiny. Myslíte si, že se literatura změní, když budou Latosané v menšině?
Bylo řečeno, že do roku 2050 bude každý ze tří Američanů v latino původu. Možná v roce 2050 nebudete muset sestavit Nortonovu antologii latino literatury, protože latino literatura bude americká literatura. Na druhou stranu, čím více se svět a země stávají globálnější, tím více zdůrazňujeme naše rozdíly. Čím více všichni vypadáme stejně a jíme stejné jídlo a šaty stejným způsobem, tím více chceme říci, že někteří z nás přišli z Itálie a někteří z nás přišli z Irska, nebo jsme Židé nebo Latino. Myslím, že uvidíme něco, co se nepodobá židovské americké zkušenosti, v níž se latino kultura tak integruje do DNA mainstreamové kultury, že bude velmi obtížné rozlišovat mezi sebou a druhou. Jak dlouho to bude trvat, nevím.
