Li Zhensheng zaslechl zpěv, po kterém následoval výbuch potlesku. Po zvucích vedla fotožurnalistka k mladé dívce s neobvykle světlými vlasy svázanými v copech, tančícími s rukama zvednutými a obklopenými usměvavými, tleskajícími vojáky.
Související obsah
- Nezapomenutelná fotografie Marty Grahamové
- Mao Zedong: Král kýče
Byli na stadionu Red Guard v Harbin v severní Číně, spolu se stovkami tisíc kádrů Komunistické strany, dělníky, rolníky a dalšími vojáky, kteří se shromáždili na maratonské konferenci o učení předsedy Mao Zedonga. To byl rok 1968, téměř dva roky po kulturní revoluci, Maův pokus očistit čínskou společnost od předpokládaných buržoazních prvků a eskalovat jeho vlastní kult osobnosti. Zdálo se, že se spolubratři pokoušejí vzájemně předstihnout své profese lásky k vůdci svého národa.
28. dubna, poslední den 23denního shromáždění, provedl pětiletý mateřský školák „věrnostní tanec“, jak bylo známo. Před vojáky na stadionu stojí, skočila na místo a zpívala:
Bez ohledu na to, jak blízko jsou k nám naši rodiče, jsou
ne tak blízko jako náš vztah s Maem
Jak absurdní, pomyslel si Li, který byl tehdy fotografem Heilongjiang Daily, stranických novin. Dívka byla určitě milá a dychtivá potěšit, ale fotožurnalista zjistil, že nadbytek horlivého nepohodlí. „Museli ho milovat do extrému, “ říká Li, nyní 68 a odešel do důchodu.
V kultu Mao se od každého očekávalo, že bude provádět věrnostní tanec - od horníků po administrativní pracovníky, batolata až po staré dámy, jejichž nohy byly svázány. "Pohyby byly vždy k obloze - tak jsi mohl ukázat, jak jsi vůči Maovi uctivý, " říká Li. "Každý věděl, jak to tančit."
Li zastřelil šest fotografií scény, z nichž Heilongjiang Daily publikoval dvě. Když se dívka - okamžitě známá jako „Malé žluté vlasy“ - vrátila domů do Dedu County (nyní Wudalianchi City), lidé přišli k silnici, aby ji povzbudili za to, že přinesli slávu a čest jejich městu.
Li pořád fotografoval - včetně těch, které nazval jeho „negativní negativy“: Rudé gardy holily hlavu provinčního guvernéra, protože jeho vlasová linie byla příliš podobná Maově; střelba bezpečnostních sil, bod-blank, dva obvinění kontrarevolucionáři za vydávání letce vláda považována za příliš pro-sovětskou. To byly scény, o nichž Čína nechtěla, aby to viděl zbytek světa - nebo co se týče vlastních lidí -.
V temné komoře Li oddělil potenciálně nebezpečné negativy a ukryl je do svého stolu. Když se zdálo, že je ten správný čas, vezme je domů pro bezpečnější vedení, když v podlahových prknech svého bytu s jednou ložnicí uřízl úkryt o velikosti knihy.
Dokonce i poté, co kulturní revoluce účinně skončila Maovou smrtí, byl v roce 1976, Li, v roce 1976, ostražitý, když ukazoval svou zápalnější práci. V roce 1980 opustil noviny, aby učil na Mezinárodním politologickém ústavu Pekingské univerzity. V roce 1988 ho organizátoři celostátní fotografické soutěže - což Li říká, že byl prvním čínským podnikem, který se otevřel vnějšímu světu - povzbudili, aby vstoupil na některé ze svých fotografií.
Tehdejší ministr obrany Zhang Aiping, který byl během Kulturní revoluce vězněn několik let, pozdravil výstavu poznámkou „Nechte historii prozradit budoucnost.“ Liovy snímky (které nezahrnovaly „Little Yellow Hair“) získaly velkou cenu.
„Úřady byly šokovány násilím znázorněným na obrazech Li o veřejných ponižováních, které způsobily hodnostáři, a fotografiemi poprav, “ říká Robert Pledge, spoluzakladatel fotografické agentury New York City Contact Press Images, který by spolupracoval s Li v publikování jeho životní práce v knize Red-Color News Soldier . (Obrázky z knihy byly uvedeny v deseti zemích, s výstavami naplánovanými na tento rok v Maďarsku, Austrálii a Singapuru.)
Li tvrdí, že lidé na jeho fotografiích stále pronásledovali. Chtěl vědět, co se stalo s těmi, kdo přežili; chtěl se spojit s rodinami těch, kteří tak neučinili. V roce 1998 napsal článek pro své bývalé noviny pod titulkem: „Kde jsi, malá holka, která provedla věrnostní tanec?“
O týden později slyšel od Kang Wenjieho.
Kang stále žil ve městě Wudalianchi nedaleko ruských hranic. Žila prodejem velkoobchodního oblečení ruským obchodníkům. Byla vdaná a měla dvanáctiletého syna.
Kang řekla Li, že byla před mnoha lety vybrána, aby zastupovala své město, protože mohla zpívat a tančit, ale ani nevěděla, že tanec, který ten den hrál, měl jméno. Poté, co jí o tom Li řekl, použila ve své reakci samotné slovo, které si myslel v roce 1968: ke xiao - nesmysl. „Byl jsem jen naivní dítě, které nic nevědělo, “ říká Kang, nyní 46, dnes. "Jak bych se mohl stát tak známým po tanci?"
Li říká, že příběh mu připomíná bajku nových šatů nahého císaře - tady bylo dítě, které nedokázalo přečíst ani Maovo spisy zadržené jako model maoistického myšlení. "Během kulturní revoluce, " říká Li, "se nikdo neodvážil říct pravdu."
Dokonce i dnes zůstává pravda o těchto temných dnech choulostivým tématem. Li kniha byla vydána v šesti jazycích, ale v Číně není dostupná.
Jennifer Lin pokrývala Čínu od roku 1996 do roku 1999 pro vyšetřovatele Philadelphie, kde zůstává reportérkou.
Kang Wenjie v roce 2006. (Li Zhensheng / Images Press Press) 
„Věrnostní tanec“ byl přípravou čínské kulturní revoluce a výkon Kang Wenjieho v obří maoistické učení byl boffo. (Li Zhensheng / Kontakt Press Press) 
Během kulturní revoluce skryl fotograf Li (na snímku v roce 1967) své zápalnější dílo. Později vyhledal některé lidi, které vyfotografoval, aby viděli, jak se jim daří. (Li Zhensheng / Kontakt Press Press)
