V pátek 13., když Walt Disney Pictures vydává svou třetí Popelku, musíme si položit otázku, proč ještě další?
Související obsah
- Co si Smithsonian Folklorist myslí na Marvelovu Vyčištěnou verzi Thora
- V Dánsku nosila Popelka Galoshes
Cinderellových příběhů není nedostatek - folkloristé identifikovali více než 700 různých variant po celém světě. Jak vysvětlit popularitu této pokorné hrdinky, která si vezme svého hezkého prince, navzdory svým zradným nevlastním sestrám a nevlastní nevlastní matce?
Pro Disneyho se příběh vyplatil. Se třemi nominacemi na Oscara a místem v první desítce animovaných filmů amerického filmového institutu byl Disneyův první film Popelka, celovečerní animovaný film z roku 1950, úspěch v pokladně. Druhé studio bylo oceněnou televizní adaptací muzikálu Rodgers a Hammerstein Julie Andrewsové z roku 1997, který byl vysílán v živé televizi v roce 1957. Šedesát milionů diváků naladěno a přehlídka získala uznání za své rozmanité obsazení: Brandy Norwood jako Popelka, Whitney Houston as víla kmotra a Whoopi Goldberg jako královna Constantina.
Více nedávno Disney destiloval ještě další dav-potěšující Popelku, tentokrát s Annou Kendrick v roli, jako součást mashup pohádek v adaptaci Stephen Sondheim je Tony-oceněný muzikál Do lesa . A nyní Disney představuje novou podívanou na živé vystoupení, téměř dvě hodiny na délku a režírovanou Kennethem Branaghem, nejlépe známý pro režii filmových verzí Shakespearových her, včetně Henryho V (1989), Hamlet (1996) a divoce populárního filmu Thor ( 2011), superhrdina Marvel Comics.
Ilustrace Popelka z roku 1920, autor Arthur Rackham (GraphicaArtis / Corbis) Desítky dalších filmařů si vypůjčily prvky příběhu, počínaje již v roce 1899 francouzskou verzí režírovanou průkopnickým filmařem Georgesem Mélièsem. A možná nejznámější je hezká žena z roku 1990, která vypráví Popelku a Pygmalion George Bernarda Shawa, kde hraje Julii Robertsovou jako Vivian, která se magicky transformuje z hadrů na bohatství.
Přitažlivost Popelky se netýká pouze filmařů, ale také folkloristů a prvních sběratelů folklórů, jako jsou bratři Grimmové - Jacob a Wilhelm - kteří zahrnuli příběh Aschenputtel (Ash Girl) do své známé německé sbírky Kinder- und Hausmärchen (Dětské a domácí příběhy), poprvé zveřejněné v roce 1812. Charles Perrault zahrnoval podobný příběh ještě dříve - pod názvem Cendrillon (Popelka) - do své francouzské sbírky příběhů, Histoires ou Contes du Temps Passé, avec des Moralités: Contes de Ma Mere L'Oye (Příběhy nebo příběhy z minulých časů, s Morály; Příběhy matky Husa), poprvé publikované v roce 1697. Vracejí se ještě dál, folkloristé sledovali příběh do Číny 9. století, ve které Yeh-Shen překonává zlou nevlastní matku díky zlatému střevíčku, který přeměňuje její hadry na krásné šaty a umožňuje jí oženit se s bohatým králem.
Nedatovaná barevná rytina od Charlese Perrault (adoc-photos / Corbis) Variace je jednou z definujících charakteristik folklóru, zejména folktálů, protože příběh se může s každým vyprávěním mírně změnit. Některé folklórní prvky však zůstávají relativně konstantní, například standardní otevření folktale - ať už se jednalo o čas (anglicky), es war einmal (německý), il était une fois (francouzský), había una vez (španělský), c'era una volta (italsky), pewnego razu (polsky), имало едно време (bulharsky), nebo noóng unang panahón (Tagalog) - to vše dalo příběh v nějaké nejasně vzdálené minulosti.
Zdá se však, že Popelka rezonuje zvláště dobře ve Spojených státech. Zde je proč:
Příběh je jistě jeho pozitivní konec. Popelka a její princ - žít šťastně navždy poté, příběh o hadrech k bohatství. I když samotná Popelka je vznešeného původu (jako v některých nejstarších verzích), je schopna vstát z popela a škváry, aby dosáhla postavení bohatství a vzrůstu. Je to stejný základní příběh, který podporuje to, co někteří nazývají „americkým snem“ - víra, že i vy vstoupíte na vrchol, protože máte potřebné škubnutí a potřebujete jen trochu štěstí - například dýňový trenér nebo princ, který najde konečně s vaším skleněným střevíčkem v jeho benevolentní ruce. Tato víra je posílena skutečnými případy handry k bohatství, od Benjamina Franklina a Abrahama Lincolna po Baracka Obamu, Oprah Winfreye a. . . ano, dokonce i Walt Disney sám.
Ilustrace Edmund Dulac, c. 1900 (Blue Lantern Studio / Corbis) Podobně nám příběh Popelky říká, že ctnost je odměněna a zlo je potrestáno. Správně si zasloužíte svého prince (nebo princeznu), stejně jako si Spojené státy zaslouží svou preeminenci, nebo tak většina Američanů věří. Naopak zlí nevlastní bratři, kteří marně odřízli části svých nohou, si zaslouží pokus podvádět zkoušku střeva přísně a spravedlivě potrestáni za své zrádné chování; v některých verzích příběhu ptáci vykopávají oči nevlastní sestry, aby je oslepili jako přísnější trest. Jedním z důsledků tohoto tématu je, že hranice mezi dobrem a zlem je jasně vymezena s malou nejednoznačností mezi nimi.
Nejenže je ctnost odměněna, tak i akce. Popelka není pasivní wimp, který si jednoduše přeje hvězdu. Dělá věci, které se dějí díky její statečnosti, vytrvalosti a moudrým rozhodnutím - i když s pomocí kouzelnické víly. Podobně se Američané považují za možné lidi, kteří berou býka za rohy a nenechají trávu růst pod botami na zemi. Mimochodem, všechny ty příslovečné výrazy jsou nádhernými ilustracemi folklóru při práci v současném světě.
Kdyby byl skutečný život tak předvídatelný; ale to je přesně výzva Popelky a jejího praštěnka. Bylo nebylo . . .
