V tropech je magický okamžik, 15 minut před západem slunce, kdy horizontální hřídele klesajícího slunečního filtru prochází povrchovou parou. Olistění se změní na duhově modrou a všechno svítí. Sleduji tuto proměnu oknem stříbrného pickupu Mitsubishi 4 x 4, jak stoupáme na Borneovu dramatickou centrální vysočinu. Projdeme blížící se vápencovou věží dusenou džunglí, poté přes římsu rozlévá dlouhý vodopád. Na vrcholu vyvýšeného hřebene s výhledem na nůž se díváme na průhled 50 kilometrů ničím jiným, než deštným pralesem a údolím naplněným mlhou, s dálkou stoupajícím 7 795 stop Mount Mulu. Vidíme dokonce zakřivení Země.
Související čtení
Divoký Borneo
KoupitSouvisející obsah
- Překvapivá cesta občanské války vybrala svou daň na velkých lidoopech v Kongu
- Vzdávání palmového oleje může být ve skutečnosti špatné pro životní prostředí
Při bližším zkoumání vidíme, že na všech hřebenech v popředí jsou lesní cesty, jako je ta, na které jsme. Na svazích jsou erodované šrámy, kde se velké stromy, rozřezané na 30 až 40 stop, sklouzly dolů do údolí. Dole slyšíme rachot kamionů s těžbou dřeva.
Epické deštné pralesy Borneo se čistí rychleji na akr než Amazonky. Může to vypadat jako menší problém, protože ostrov představuje pouze 1 procento zemské země. Podle Světového fondu pro ochranu přírody však Borneovy lesy drží 6 procent rostlinných a živočišných druhů planety. Mnohé jsou nyní vedeny k vyhynutí nebo k hašení, než je lze identifikovat - to vše kvůli požadavkům spotřebitelů po celém světě. Dřevařské společnosti upadly staré stromy a vyvezly své dřevo, většinou do jiných asijských národů. Odvětví palmového oleje pozorně sleduje a čistí půdu pro obrovské plantáže. Devadesát procent primární lesní pokrývky Borneo je nyní pryč spolu s některými z nejvyšších tropických stromů na světě. Na jejich místě je nyní většina ostrova pokryta hozeným oceánem ropných palem. Olej, který produkují, jde na trhy ve Spojených státech, Evropě a téměř všude jinde: Je to základní složka zpracovaných potravin, pečiva, zmrzliny, kosmetiky, čisticích prostředků, bionafty, zubní pasty, šamponu a nespočet dalších produktů.
Přišel jsem do Bornea, abych tábořil se skupinou penanských lovců-sběračů, kteří žijí tak, jak to dělali jejich předci, ve zvýšených chatrčích, které v žádném okamžiku nevyhazují, loví s brokovnicemi a každých pár měsíců se stěhují do nového tábora. Z asi 10 000 Penanů na Borneu je jen několik desítek stále semi-kočovných. Odlesňování ostrova, spolu s řadou navrhovaných masivních přehrad, ovlivňuje jejich způsob života, stejně jako ohrožuje orangutana, trpasličí hrocha a mnoho dalších živých věcí na ostrově. Protože tito lovci-sběratelé toulají po své domovské zemi o rozloze 7 400 hektarů, vědí, že velké korporace nejsou nikdy pozadu.
**********
Naše cesta začala brzy ráno v Miri, v malajském státě Sarawak. Miri je pobřežní pobřežní město s asi 300 000 lidmi. Většina odtud vytěženého řeziva a zpracovaného palmového oleje se odtud dodává do zahraničí. Tato průmyslová odvětví spolu s ropou a plynem dali Mirimu pěkné restaurace, upravené parky a stálý proud turistů.
Když jsme shromáždili zásoby v poledním slunci, vánoční koledy vystřelily z reproduktorů po celém městě. Není divu, že mnoho produktů, které jsme hodili do nákupního košíku, obsahovalo palmový olej: konzervované odpařené mléko, sušenky, těstoviny, arašídové máslo, lyofilizovaná nudlová polévka. Ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii a Anglii obsahuje odhadem 40 až 50 procent zboží v supermarketu a drogerii palmový olej. Za posledních 25 let vzrostla celosvětová produkce ze 14, 5 milionu na 61 milionů tun ročně - což z palmového oleje učinilo 40 miliard dolarů průmysl - a půda pokrytá plantážemi z palmových olejů vzrostla z 15 milionů na 40 milionů akrů. A Malajsie a Indonésie produkují 85 procent světové nabídky. Přes centrální hřeben Borneo, v indonéské části ostrova, orangutani ztratili v posledních dvou desetiletích 50 procent svého lesního prostředí.
Odlesňování v Borneu (Guilbert Gates) Než jsme opustili obchod, přidali jsme pytel rýže, kávy, plechovek sardinek, talířů a příborů, velký kuchařský hrnec, pánev a špachtli a velký obal s vodou plněné plastem. "Pokud se zeptají, proč potřebujeme všechny tyto věci, řekněme, že jdeme do národního parku Mulu, ne do Penanu, " zašeptal můj průvodce, bezstarostný chlap ve svých 40 letech. "Zahraniční aktivisté, mimo agitátory, nejsou v Sarawaku populární."
Nyní, asi o osm hodin později, tma klesá, když se blížíme k řece Baram v Long Lama. Jdeme sběračem na trajekt a když se dostaneme na druhou stranu, jsme v zemi Orang Ulu - asi 20 kmenů, které žijí v horské džungli Borneova vnitra. Můj průvodce je členem jiné z těchto skupin, ale vyrostl hluboko v lese s Penanem a mluví jejich jazykem. Mapoval tradiční lovecké areály Penans pomocí GPS v naději, že budou uznány soudy v Kuchingu, hlavním městě Sarawaku: Podle malajského práva lze etnické země považovat za „obvyklé“, pokud je skupina chovala před rokem 1958. Ale v současné době neexistuje žádná ochrana loveckých areálů a můj průvodce ví, že jeho úsilí může být marné - zejména proto, že se zdá, že bývalý bývalý šéf sarawakského státu, Abdul Taib Mahmud, z odlesňování státu nesmírně profitoval. On a jeho rozšířená rodina údajně vydělali více než 15 miliard dolarů z licencování a vývozu dřeva a ropy.
Stromy vyřezané v horním údolí Tutoh se rozmělňují na desky v Samlingu. (Varianta) 
Samling je konglomerát na bázi dřeva a ropy se sídlem v Sarawaku. (Varianta) 
Letecký pohled na plantáže olejné palmy poblíž Miri. Devadesát procent primární lesní pokrývky Borneo je nyní pryč. (Varianta) 
Kamion se připravuje k převozu přes řeku Baram a přinese frézování nákladu olejových palmových ořechů. (Varianta) 
Odlesněné kopce poblíž Long Bedian budou brzy přeměněny na plantáž olejné palmy. Místo je asi 300 metrů nad hladinou moře, což je ideální výška pro pěstování plodin. (Varianta) Začne proudit přívalový déšť. Strmé lesní cesty se zrádnou a náš pokrok se zpomaluje. V jednu chvíli nás zuřiví řízení mého průvodce na poslední chvíli brání vrhnout se do hluboké rokle. Projdeme kamiony naložené obrovskými kládami: Někteří se kvůli nebezpečným podmínkám stáhli a jiní se k nám blíží.
Kolem deváté se blížíme k Penanské osadě a rozhodneme se zůstat v noci. Toto není skupina, kterou jsme navštívili: Většina Penanu a všichni ostatní Orang Ulu nyní žijí v osadách. Svou stravu doplňují lovem v lese, ale vracejí se do moderních dlouhých chatek se zinkovými střechami. V této vesnici vede dlouhý betonový chodník k malému obchodu, kde se prodává nezdravé jídlo, cigarety a soda. Jsme vítáni v bytě obsazeném rozšířenou rodinou. K dispozici je velká místnost s linolea, kde několik dětí a žen sleduje televizi. Fazole vaří na plynovém sporáku. Žena myje zeleninu v dřezu. V zádech je kajuta a několik velkých barelů vody s kohoutkem pro praní.
Následujícího rána jdu dolů k řece, která se ostře zakřivuje kolem zdi břidlice a vrhne se do zablácené hnědé vody. Po několika minutách dorazí mladá žena a chichotá se a provádí opovržení obráceně. Přes řeku je hustý deštný prales. Pták pořád vypouští hovor se čtyřmi notami, který zní jako zvonek nebo zvonící mobil.
Vracím se zpět k domku a míjím velkou mýtinu, kde babui nebo vousatý vousatý prase pronásleduje chlapce na špinavém kole. Poté, co Penan zabil zvíře, adoptovali jeho osiřelé děti jako domácí mazlíčky, dokud nejsou dostatečně staří, aby se vrátili do lesa. Sirotek je známý jako molong, který má několik dalších významů. Pokud molong ságovou dlaň položíte, uplatníte ji pro výhradní použití vaší rodiny. Penan také používá molong k popisu ochranářského principu, že nebere víc, než potřebujete. Pokud vám bude les poskytovat, nemůžete jej vyčistit.
Ian Mackenzie, etnograf a lingvista, který s Penanem žije a vypíná téměř 25 let, varuje, že tato ekologická definice molongu je zcela západní projekcí. Opravdu, když Penan používá slovo tímto způsobem, může být těžké říci, zda odrážejí cizí představu „ekologicky vznešeného divocha“. Ale na základě všeho, co jsem pozoroval, Penans absorboval tuto definici molong do svých vlastní kulturu, způsob, jakým spojili křesťanského boha s jejich tradičním pantheonem duchů. Možná přijali tento koncept zpočátku ve prospěch zahraničních turistů, ale akreditovaní Penans nyní trvají na tom, že je to nejdůležitější hodnota, kterou musí světu nabídnout.
**********
Zpět v pickupu, cestujeme po silnici, která klesá dolů do údolí, prochází přes mosty a vidličky pryč v několika směrech. Každý hřeben nás zavede výš, dokud nebudeme blízko 2 500 stop. Brzy dorazíme na místo, kde se prádlo suší na hranici mezi dvěma póly. Nedaleko jsou zaparkována čtyři kola na nečistoty. Našli jsme skupinu Ba Marong.
Přihlaste se k odběru časopisu Smithsonian za pouhých 12 USD
Tento příběh je výběr z březnového čísla časopisu Smithsonian
KoupitKemp leží 150 metrů od silnice. Slyšíme, jak se po strmé blátivé stezce vznáší chvění a smích. Objeví se několik mladých mužů, kteří nám pomáhají nést naše brašny a zásoby až na rovnou plochu, kde vidíme čtyři chaty zvednuté na sloupech, připoutané prameny rotanových nebo ratanových vinic z lesa. V přední části podlahy každé chýše se v hliněném krbu rozhoří oheň a hrnce visí nad plameny a hromada štípaného dřeva na jedné straně. Interiér chaty je určen k jídlu, spánku, sezení a mluvení a tkaní košů a náramků.
Je zde 23 lidí. Všechny z nich jsou mladší 35 let, s výjimkou silné ženy se silnou tváří v padesátých letech, která se jmenovala Choeling, která tkává devět yardových pramenů rotanu, které kaskádují po boku její chaty. Její manžel, ředitel skupiny, loni zemřel. Současná ředitelka je provdána za svou dceru, která je zde se svými pěti dcerami. Tito lidé jsou nápadně dobře vypadající, zářící s fitness a pohodou. Ředitel, Sagung, má na svých pažích a trupu drsné kníry a propracované tetování draka, spolu s desítkami tkaných náramků, několika plastovými kroužky a náramkovými hodinky. Vypadá jako mistr bojových umění z centrálního obsazení.
V dalších dvou chatkách je mladý pár s kojencem a tři mladé ženy se svými dětmi. Mezi mladými chaty migrují tři dospívající chlapci. Ve skutečnosti každý neustále navštěvuje chaty ostatních. Je to útulná scéna, způsob, jakým lidé prožívali od nepaměti, i když existují i některé moderní vybavení: CD přehrávač, svítilny, žabky, nakupované oblečení a jednorázové plenky z obchodního centra Long Bedian, které jsme prošli několika hodin zpět.
Půl tuctu vycibrených psů se usíná pod chatami. Pramení k životu, když je čas jít ven s lovci, nebo když cítí něco vaření a vědí, že by se jim mohla hodit kousky a kosti. Tento tábor je starý jen tři dny. Před příchodem ji Penan postavil blíže k silnici, než obvykle, takže by bylo snazší nás najít.
Děti jsou plné fazolí a neustále si hrají v chatkách, v lese, dole u potoka. Některé z nich mají rýmu a mírně zvýšené teploty a jejich matky se zeptají, jestli mám lék. Dávám ženám malé aspiriny, které beru jako prevenci srdečního infarktu, a zdá se, že je dobré. Ale tyto ponuré vysočiny jsou neuvěřitelně zdravé. Během této cesty ztratím 20 liber.
Tábor Ba Marong, 150 yardů od silnice, sestává ze čtyř chatek chovaných na sloupech připoutaných vinnou révou. Oheň na vaření hoří v hliněné krbu. (Varianta) 
Kemp je více než jeden den jízdy od pobřežního města Miri, v malajském státě Sarawak. (Varianta) 
V táboře žije dvacet tři lidí, všichni kromě jednoho do 35 let. (Varianta) 
Rodiny využívají své chaty k jídlu, spánku, posezení, mluvení a tkaní. (Varianta) 
Přestože Ba Marong žije v chalupách se zvýšenými póly, mají úzký kontakt s moderním světem. (Varianta) Tady je pár komárů. Měl jsem obavy z pijavic, ale není jich mnoho. Ty, které najdeme, jsou malé a snadno sevřené a jejich rány jsou antiseptické. Při pohybu po vaší dlani můžete cítit sání na obou koncích. Mají jak mužské, tak ženské pohlavní orgány - pijavice jsou hermafroditické.
Slyšel jsem penanský mýtus o pijavicích - jak je démoni vytvářejí ze žil mrtvých lidí. Mackenzie, zdroj tohoto příběhu, mi řekl, že shromažďování tradičních učení, jako je tento, mu trvalo dlouho. "Misionáři anatematizovali staré přesvědčení, takže většina lidí na ně vědomě zapomněla, " řekl. "Po sedmi letech jsem přišel do skupiny, kterou jsem nikdy nenavštívil." Tam jsem potkal Galanga, který, i když nominálně křesťanský, znal všechny mýty a po několika letech mi dostatečně věřil, abych odhalil tajemství jejich vesmíru, který obsahuje sedm nebo osm různých světů. Dnes jsem si téměř jistý, že je posledním dobrým informátorem Penanu. “
Jednou v táboře Ba Marong žádám mladíka jménem Nelson, aby mi řekl o starých cestách. "Protože jsme nyní křesťané, věříme pouze v Pána Ježíše, " říká opatrně. "Vím, že existují i další duchové, ale už k nim nepatřím." Každá živá věc má ducha a lidé ji mohou využít. "Duch hornbill může lidi přimět k chůzi velmi rychle." Normálně to trvá dva, tři dny, než to chodí, dělají to v jednom. Leopardský duch je ještě silnější. “
Slyšel jsem podobné mýty o transformaci živočichů a lidí z amazonských Indů, Pygmejů v Africe a bušmanů. Lovci-sběratelé se musí plně zapojit do nepochopitelně složitých ekosystémů kolem nich. Les jim dává všechno, ale naučit se v něm přežít - aniž by vyprovokovali duchové mrtvých nebo duchové zvířat a stromů - je zcela absorbující, celoživotní proces.
Na mém talíři přistane zelená modlící se kudlanka. Stovky efemeridů rojí světlo z našeho ohně. "Nejdůležitější věcí o tom, že jste v lese, je pečovat o své vlastní já, takže nebude problém, " pokračuje Nelson. "První věc v lese je vůně." Může vám to něco říct. Cítíte, jaké jídlo se vaří. Pach stromu klesl, vůně zvířete, které naštvalo před třemi hodinami. Cítím durian ovoce ve vaší plastové tašce. “Slibuje, že mi příští den ukáže, jak duch mluví ke svým lidem. "Chtěl bych ti zítra ukázat, že to není magie, ale realita."
Tento způsob myšlení může být obtížné vyjádřit slovy. Jak v roce 1987 odrazil antropolog kolumbijského Amazonu Gerardo Reichel-Dolmatoff, antropolog kolumbijského Amazonu: „Nenalezl jsem„ vznešeného divocha “. ... Našel jsem svět s filozofií tak koherentní, s tak vysokou morálkou, se sociálními a politickými organizacemi, které jsou velmi složité, as řádným environmentálním managementem založeným na dobře podložených znalostech. “
Nebo, jak mi Nelson říká: „Znalost přírody, můžete se zeptat každého člověka kdekoli, ale nikdo vás nemůže učit. Ani Penan neví, jak vás naučit zkušenosti, které máme. Je to tak hluboké. “
**********
Existuje společná romantická představa, že Penan byli lovci-sběratelé od úsvitu času. Ve skutečnosti, Mackenzie mi řekl, že to byli pravděpodobně zemědělci, kteří se stěhovali z Tchaj-wanu mezi 5 000 a 2 500 př.nl Jakmile se dostali k Borneu, Penan opustil zemědělství a začal žít úplně mimo hojnou zvěř, ovoce, ořechy a ságovou dlaň. Na rozdíl od jiných Orang Ulu, nikdy nevedli válku s jinými skupinami nebo nebrali hlavy jako trofeje; Nemuseli obhospodařovat půdu a nemělo by pro ně smysl dávat si kolem sebe hromadu lebek, když putovali z místa na místo. Žili tímto kočovným způsobem až do období po druhé světové válce, kdy misionáři začali pronikat do toho, co bylo dosud jednou z nejméně známých čtvrtí světa.
Jednoho rána v táboře, po noci lijáku, slunce vychází přes hřeben na jasně modrou oblohu a prosvítá mezerou mezi stromy. Denní změna lesa ožívá. V údolí uslyšíme sbor gibbonů, poté cvrčky a pak šest hodin cikády, které začínají s mřížkovým robotem s plochou B. Dělají to každý den roku za úsvitu a soumraku, následují další druhy cikád s různými písněmi. Přicházejí asijští rajci a další ptáci. Ranní biofonie, tutti specie .
Choeling, zapalující oheň ve své chatě, zpívá mužům tradiční píseň:
Probuď se, neslyšíš gibbon?
Je čas jít na lov.
Zůstanu a připravím se vařit, co přinesete.
Probudíte se ráno, než se mraky zvednou na obloze.
Už se pohybujete jako leopard, přes kopce a hory.
Ale stále na vás nejsem připraven.
Sagung a jeden z mladých mužů už odešli se psy a jejich brokovnicemi. Proč ne brokovnice? "Berou brokovnice, protože to chtějí zrychlit, " říká Nelson. "Tady s tebou nechtějí ztrácet čas v lese." Pokud mají kulky, dávají přednost brokovnici. “
Snídaně je štěkající jelen, známý také jako muntjac, a hustá želatinová kaše ságové dlaně. Každý nalepuje do kaše dřevěnou nádobu se čtyřmi hroty a víří ji, namočí kuličku, která na ni glomuje, do zvěřinové šťávy. Včera to byla ságo kaše s malými hlemýžďy.
Několik drongů, černých ptáků s vidličkami, přistává v korunách stromů, aby nás zkontrolovali. Ptám se na oblačného leoparda, největšího z Borneových skvrnitých koček, chráněných malajským zákonem. Stále jich existuje, ale ne mnoho. Minulý rok Sagung zabil jednoho. Má kolem krku jeden ze zubů. Pythony jsou všude, v lese a v řekách, říká Nelson. Sagungův tchán měl jednou python omotaný kolem jeho nohy. Snažil se ho zabít, ale naštěstí měl mačetu.
Lovci se vracejí s velkým mrtvým babui a čtyřmi mrtvými postříbřenými listovými opicemi. Přinášejí zpět i živé postříbřené kojenecké dítě a strhávají ho na sloup Sagungovy chaty. Vypadá to, že si můžu jen představit, že je to hrůza a smutek, protože těla jeho rodičů jsou hozena na podlahu s ukotveným sloupem a poražena. Sagungův otec vykukuje prase a nabírá velké množství krve a vnitřků do mísy. Pak se pět zvířat peče v kůži a kouří na velký oheň, který Sagung uprostřed tábora dělá. Jídlo pro každého na příštích pár dní. (Vegetarián, držím se konzervovaného zboží a vyrobím, které jsem si přivezl z obchodu s potravinami v Miri.)
Po obědě a zdřímnutí jsme vyrazili do lesa. Sagungova desetiletá dcera přináší postříbřenou listovou opici a láká ji. Zvíře, které vtiskne své nové, bezohledné pečovatele, se zdá být rozhodně méně traumatizováno smrtí rodičů, kteří jsou nyní v žaludcích Ba Marongs.
Sagung zasekne několik stonků ságové dlaně. Vyřízne část svého nažloutlého bílého srdce a naseká ji k jídlu. (Varianta) 
Nelson a Rajah Jamal střílejí pomocí svých brokovnic šipky. Při lovu během autorovy návštěvy upřednostňovali muži brokovnice a kulky. (Varianta) 
Šipky na brokovnice Sagung whittles. Lovci přivezli dostatek jídla na několik příštích dní: vousatého vousatého prasete a čtyřech postříbřených listových opic. (Varianta) 
Sagung peče ráno. Stříbrná opice listů je vážně ohrožena jak těžbou dřeva, tak lovem. (Varianta) Sagungův otec a některé děti nás před sebou nechaly a zanechávaly zprávy podél cesty pomocí ohýbaných a rozdělených větví. Větev, která se mírně ohýbá doprava, nám říká směr, kterým se strany předem vydaly. Další znak, větev se zkříženými listy na vidličce, znamená, že odesílatele znaménka jsou doprovázeni další dva, oba členové rodiny. Další známkou je rozdělené stromky, větší kříž a řada řezů: Pospěšte, neztrácejte čas. Větev nakrájená na čtyři hroty, jako vířník ovesné kaše, nás vede k ságové dlani, kterou další znak prohlašuje za molong - tvrdí ji Sagungova rodina. Sagung mi říká, že Ba Marong má sto těchto znamení. Jeho otec je nechal pro nás; děti je již neznají. Dokonce i děti Penan žijící v lese tráví hodně času navštěvováním přátel, kteří žijí v dlouhých chatkách, sledováním televize a využíváním dalších moderních zařízení. Učení starých způsobů není na jejich seznamu priorit.
Sagung zasekne několik stonků ságové dlaně svými ozdobnými letáky, vystřihne část svého nažloutlého bílého srdce a rozseká ji. Prochází kolem kousků. Je to nejlepší palmito, jaké jsem kdy měl. Ambrosial.
Dál po cestě najde Sagung strom z agarového dřeva a vyřízne yardově dlouhou část jeho černě zbarvené dřeně. Parfémovaná pryskyřice extrahovaná z tohoto stromu byla po tisíce let oceňována vůní a léčivými vlastnostmi v Číně, Indii a na Středním východě. V USA může nejlepší agarové dřevo získat 5 000 dolarů za libru. Důl přinese Sagungovi dobré peníze, když je prodá místně. Jedním z hlavních důvodů vysokých nákladů na agarwood je to, že v divočině zůstává relativně málo. Je uveden v Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) jako potenciálně ohrožený druh.
Procházíme se lesem smíšeného druhého růstového dipterokarpu - tropických nížinných stromů, jejichž kulovité plody mají křídla, která je zpomalují při pádu z baldachýnu. Rostou až do výšky 200 stop a jejich hladká šedá kůra spatřena zářícími zelenými býčími očima lišejníků. Borneo je dipterokarpové centrum světa. Má 267 z 680 druhů. Nejvyšší, jaký kdy změřil, 288 stopová shorea faguetiana, byl v Sabah, jiném malajském státě Borneo. Někteří Penan věří, že tyto stromy mají zvláště silné duchy, a že jejich hněv může přinést nejrůznější problémy.
Zničení těchto stromů se odehrává ve třech fázích. Za prvé, dřevařské společnosti jdou a řezají komerční tvrdá dřeva. Nazývají to „selektivní těžba dřeva“, ale proces kácení a odstraňování těchto stromů ničí většinu okolního lesa a ochromuje jeho schopnost regenerace. Alespoň v nížinách to destruktivní těžba dřeva opravdu nezáleží, protože druhý krok spálí to, co zbylo z lesa. Je-li to rašelinářský les, oheň může hořet měsíce bez snadného způsobu, jak ho vyhasnout. Tyto požáry rašeliny uvolňují více uhlíku než jakýkoli jiný spálený les na Zemi. A v tom nejhorším případě, shlukovali jihovýchodní Asii na hromadu černého kouře měsíce po stejnou dobu, jako loni na podzim.
Krok 3 je pěstování olejové palmy, kdykoli je to možné. Strom je původem z bažin a říčních břehů západní Afriky. Britové zjistili, že by to mohlo prospět v vyrovnaném rovníkovém klimatu jihovýchodní Asie a dát do prvních plantáží v Malajsii během první světové války. Převážná většina světového palmového oleje nyní pochází z přeměněných lesů v Indonésii a Malajsii.
Kolem tábora Ba Marong nezůstaly žádné vysoké rodné stromy. Vše, co najdeme, jsou jejich hnijící pařezy. Jediný strom, který vidíme, jak se vynořuje přes baldachýn, je tyčící se pneumatika Alstonia pneumatophora, jejíž dřevo je pravděpodobně příliš měkké na to, aby bylo komerčně zajímavé. Používá se k výrobě řepky, tradičního sitarového strunového nástroje Orang Ulu.
Podle mého průvodce byla postavena silnice pod námi a velké dipterokary byly sklizeny počátkem 90. let. V té době různé penanské skupiny protestovaly, aby zabránily dřevorubcům v prořezávání okolních stromů, ale Ba Marong nedokázal své zachránit. Švýcarský aktivista jménem Bruno Manser upozornil Penansovu situaci na mezinárodní úrovni. Do Sarawaku dorazil v roce 1984, jako součást výpravy za účelem prozkoumání rozsáhlých jeskynních systémů národního parku Gunung Mulu. Poté, co jeho britští společníci v jeskyni odešli, vydal se na výpravu „učit se od lidí, kteří stále žijí v blízkosti jejich zdroje“, putoval sám do vnitrozemí, přes Mount Mulu na jeho východní stranu, kde našel ještě stále kočovného Penana . Žil s nimi šest let a zaznamenával jejich ústní historii ve svých časopisech. Jeho notebooky jsou plné portrétů akvarelů a náčrtů Penan, které se dějí o jejich životy.
Přístup k parku Mulu. Několik penanských domácností se drží chráněných nomádských bytů v chráněných hranicích parku. (Varianta) Kočovný Penan nebyl jedinými skupinami ohroženými Borneovým odlesňováním. Penan, který žil v dlouhých domech, byl také zranitelný. Stejně tak další Orang Ulu a Dyakové na jižní indonéské straně centrálního hřebene. Většina z nich žila a lovila na územích, která nebyla oficiálně uznána (a stále ještě nejsou), a snažili se udržet řetězové pily a buldozery mimo svou zemi. Manserovu představivost přesto zachytil kočovný Penan. Poté, co viděl jejich vyčerpanou hru, znečištěné řeky a jejich tanu nebo obvyklé lovecké plochy, zničil, začal jim pomáhat organizovat pokojné blokády proti těžbě kamionů. Zvěsti se šířily, že malajské úřady na něj položily odměnu. Mansera zajali policisté, ale unikli tím, že vyskočili ze svého vozidla a ponořili se do hromového kataraktu. Vrátí se do Evropy v roce 1990 a dalších deset let se věnoval podpoře vnější podpory pro případ Penan. Svět si na chvíli všiml. V roce 1991 Al Gore, tehdejší americký senátor, odsoudil těžební činnosti v Sarawaku a v projevu v Kew Gardens popsal princ Charles zacházení s Penanem jako součást celosvětové „kolektivní genocidy“. den hladovku před Federálním palácem Švýcarska, ve snaze inspirovat zákaz neudržitelně vytěženého dřeva. Nakonec však žádná z těchto akcí neměla na Sarawaka velký dopad. V roce 2000 Manser proklouzl zpět přes Kalimantanskou hranici a zamířil k Bukit Batu Lawi, vrchu o výšce 6 700 stop. Řekl Penanovi, který mu pomáhal nosit své vybavení, že ho chce vylézt sám a poslal je zpět do jejich kapely. To bylo v květnu 2000. Mansera už nikdy neviděli. Znaky mačetných lomítek, které zanechal, byly sledovány k bažině na úpatí vrcholu. V srpnu 2014, co by mělo být Manserovým 60. narozeninám, byl na jeho počest jmenován nový druh pavouka skřítka: Aposphragisma brunomanseri . Vladimir Nabokov napsal, že žádná forma nesmrtelnosti není srovnatelná s latinským názvem druhu. Ale s ohledem na to, jak se v Borneu děje, jak dlouho tento pavouk skřetů přežije?
Přemýšlím o tom na konci mé návštěvy, když Sagung požádá o peníze na stavbu dlouhodobého domu. Jsem šokován, když jsem zjistil, že se tato skupina kočovného Penana chce přestěhovat do stacionárního obydlí. Sagung vysvětluje, že chce v této zemi navázat trvalý pobyt. Zajímá mě, do jaké míry byl tento tábor v Potemkinské vesnici. Během naší návštěvy jsem viděl stylově oblečeného Číňana, představitele dřevařské firmy, jedoucího tam a zpět po hřebeni. Podle mého průvodce společnost již vyrnala mnoho stromů na území Ba Marongu a chce jim zaplatit ekvivalent 30 $ za kus, aby přišli a udělali druhé snížení. Sagung tvrdí, že se nevzdá, ale stále více a více penanských skupin přijímá nabídky, jako je tento.
"Peníze zabíjejí svět, " říká Babulu, 70-letý bývalý ředitel ve vesnici Penan poblíž Mulu parku. (Varianta) Mám podezření, že putovní životní styl Ba Marongs ztrácí svou přitažlivost také z jiných důvodů. Členové této skupiny se plynule pohybují mezi lesem a chatami svých přátel po silnici. Poté, co zažili, jaký je život s elektřinou, televizí a tekoucí vodou, není těžké pochopit, proč by mohli toužit po vlastním domku. To neznamená, že nebudou po celé dny pryč lovit babui a sbírat ságovou dlaň, ovoce a ořechy v lese. Ale existuje důvod, že jen málo Penansů stále žije jako Ba Marong ve zvýšených tyčových chatkách. Podle Mackenzie se tento počet za posledních deset let snížil z 300 na méně než 50. V jiné generaci bude tento způsob života pravděpodobně pryč.
**********
Poté, co opustíme tábor Ba Marong, strávíme tři nádherné dny v národním parku Gunung Mulu, seznamu světového dědictví Unesco. V roce 1978 se Královská geografická společnost pustila do patnáctiměsíčního inventáře flóry a fauny v parku a vědci identifikovali jednu z největších sbírek mravenců, jaké kdy na takové malé ploše našli: 458 druhů. Lepidopterista JD Holloway byl tak odfouknut tím, co našel v parku, že podnikl monumentální 18-svazek seriálů nazvaný Moths of Borneo . V Deer Cave, jedné z největších podzemních komor na Zemi, tráví dva miliony až tři miliony netopýrů po celý den hrabáním ze stropu. Za soumraku vytékají z jeskyně v dlouhých plovoucích stuhách, spotřebovávají až 30 tun hmyzu za noc a opylují četné stromy a kvetoucí rostliny. Zvířata sahající od štěkání a jelenů sambarů až po gargantuana motýl ptáka papouka Rajah Brooke, konzumují soli v exkrementech netopýrů. Britští vědci objevili Mulu, byl rájem přírodovědců.
Brian Clark, manažer parku Mulu, nemá chválu pro chválu Sarawakova hlavního ministra. "Bez Taibu bychom byli stále pitné vodě, " říká mi. "Rozvinul stát a udržoval mír mezi všemi různými kmeny a rasami." Každá země na Zemi využila své zdroje. Západ nemůže za to žádnou zemi odsoudit. Kanada, USA, Afrika - kde není odlesňování? Je to součást povahy zvířete. “
Když navštívím Long Mera'an, komunitu několika stovek lidí na řece Mago, slyším něco jiného. Penan, který zde žije, patří do skupiny, s níž Manser žil v letech 1984 až 1990. V té době byli kočovníci, jako Ba Marong. V 90. letech se přestěhovali do osady, ale jejich domek vyhořel, a pak těžařská společnost vyčistila svou půdu a vybudovala ropovod. Mera'an potrubí zablokoval třikrát. Čtvrté, státní ministerstvo odpovědné za plynovodní trasy, sjednalo vypořádání asi 53.500 dolarů. Alespoň některé z těchto peněz šly na výstavbu nových bytů a na nákup elektrických kytar a velkých reproduktorů pro nový kostel.
Nová komunita se skládá z několika desítek samostatně stojících domů postavených v různých stylech, od chatrčí až po několik dobře postavených dvoupodlažních struktur se zahradami a ploty. Mnoho obyvatel vlastní kola na nečistoty, které používají k překonání úzkého visutého mostu přes řeku Mago.
V Long Mera'an potkávám Radu, mistra sapela . Prostřednictvím překladače mi říká, že se naučil své melodie od ptáků v lese, poselů ducha Balei Pu'un. "Svět nebyl vytvořen Balei Pu'unem, " říká Radu. "Už tam bylo." Jeho úkolem je pomáhat lidem být k sobě dobří. Způsob, jakým komunikuje, je přes ptáka nebo zvíře, protože ho lidé nevidí, a proto potřebuje překladatele, zvláštní osobu, která dokáže zvířata rozumět. Můj otec byl jedním z těchto lidí a naučil mě, jak na to. “
Radu, sedící uvnitř chatrče na levé straně, je posledním tradičním hráčem sapela v komunitě Long Mera'am. (Varianta) Existuje nejlepší denní doba, kdy uslyšíte, jak Balei Pu'un mluví skrze zvířata? "Žádná denní doba není lepší." Pokud se to stane, stane se. “Kam půjde Balei Pu'un, pokud bude les zničen? "Pokusí se najít jiné místo, kde bude ještě les." Co když už žádný les neexistuje? "Nevíme, ale mohl by to být konec světa." Penan tomu věří. Pokud jejich les půjde, nebude to jen jejich konec a obrovská rozmanitost stvoření, kteří tam žijí. Balei, duchové, kteří cestují po devíti světech Karawary, nebudou mít nikde, kde by shromažďovali vodu a med.
A co to znamená pro nás ostatní? Tady v Borneu jsem byl zasažen dramatickým způsobem, jakým lidé na celém světě formují osud tohoto ostrova. Poptávka po tropickém dřevě a palmovém oleji ukončuje způsob života Penanů a vyhubuje stovky druhů, které se nacházejí pouze na tomto ostrově. Rovněž zapálí rašelinové požáry, které uvolňují více oxidu uhličitého než silnice uvízlé v autech. Pokud bude odlesňování pokračovat současným tempem, bude kaskáda negativních dopadů na všechno od lidského zdraví po vlhké klima jihovýchodní Asie. Vlády, které nyní podporují těžbu dřeva a průmysl palmového oleje, budou ochromeny ekonomickými a ekologickými škodami. A to vše se stane díky nákupům prováděným spotřebiteli tisíce kilometrů daleko. Za prvé, drasticky snižuji počet produktů z palmového oleje, které nyní konzumuji, když jsem viděl jejich skryté náklady na vlastní oči.
"Musíme se o celou věc postarat, " říká mi Radu. "Pokud lidé chtějí mít více a více, musí pochopit, že bez molong už nezbývá."
