Vydání The New Yorker ze 7. května obsahuje dříve neznámou povídku pozdního literárního obra Isaaca Bashevise Singera.
V rozhovoru s Deborah Treisman, editorem fikce časopisu, David Stromberg, redaktor Singerova panství, uvedl, že při procházení rozsáhlých archivů spisovatele byl nalezen „Boarder“.
IB Singer, jediný jidišský spisovatel, který získal Nobelovu cenu, se narodil v předválečném polském Hasidiku v roce 1904. Poté, co následoval svého bratra, nenapodobitelného jidišského spisovatele Izraele Joshua Singera do New Yorku v roce 1935, napsal mnoho povídek a serializoval romány. Nejprve je publikoval v jidišských jazykových publikacích, než je překládal nebo překládal pomocí editorů do angličtiny. Zpěvák, kterého jeho jidišští následovníci znali pod jeho středním jménem Baševis, byl plodný, což se stalo zřejmějším po jeho smrti v roce 1991, kdy jeho archivy odhalily množství příběhů, které byly v jidiš, které dosud nebyly přeloženy do angličtiny.
„Singerův život byl zkrácen - prostě neměl čas překládat, upravovat a publikovat vše, co napsal, “ říká Stromberg Treismanovi.
"The Boarder" je však neobvyklý. Stromberg vysvětluje, že rukopis, který našel v archivech, je psanou kopií v angličtině, která se zdá být přeložena Singerem z ručně psané kopie v jidiš. Jidiš verze ani anglická verze nebyla nikdy publikována. Na základě svých znalostí použitých psacích strojů a papíru Singer odhaduje Stromberg příběh z poloviny padesátých let, i když je to těžké potvrdit.
Proč tedy Singer, který v padesátých letech začal dostávat tradiční literární uznání za díla jako román Rodina Moskat a povídka „Gimpel, blázen“, přešel do snahy o psaní a překlad krátkého příběhu jen aby odešel obě verze v šuplíku?
Stromberg říká Treismanovi, že odpověď pravděpodobně souvisí s předmětem. Příběh je vytvořen jako debata mezi dvěma židovskými muži, jedním náboženským a druhým, kdo není. Náboženský muž, Reb Berish, prožil protižidovské pogromy Ruska a nakonec emigroval do New Yorku, kde strávil svůj život za kočárem. Zatímco Berish zažil chudobu a útrapy, nikdy neztratil víru a neopustil tradici. Druhý muž, Morris Melnik, který je jeho strávníkem, je uprchlík, který přežil holocaust a život v poválečném sovětském Rusku, než se dostal do Spojených států. Melnikova víra, kterou už vyslýchal předtím, než byli zabiti všichni jeho blízcí, je úplně rozdrcena. Oba se navzájem zabývají otázkami víry, významu historie a účelu uprostřed emigrace, která jim nabízí to, co vypadá jako nový začátek.
Stromberg věří, že tento příběh nebyl publikován, protože kultura nebyla v 50. letech připravena na zápas s pochybnostmi a traumaty pozůstalých z holocaustu, kteří sami byli uprostřed pohybu vpřed a přestavby jejich zničených životů. V jedné špičkové výměně v příběhu se Melnik ptá Berishe: „Koho se modlíš? Bohu, který udělal Hitlera a dal mu sílu zabít 6 milionů Židů? Nebo snad k Bohu, který stalin vytvořil a nechal ho zlikvidovat dalších 10 milionů obětí? “
Stromberg říká, že v archivu Singerova archa se objevuje traverza, která bude nadále přispívat k jeho již tak dlouhému odkazu.
Možná vás překvapí, když si uvědomíte některé ze Singerových příběhů, které vám již byly představeny. V průběhu let se Singerovy příběhy, z nichž mnohé čerpaly z jeho dětství v Polsku nebo poslouchaly zpět do jidišských lidových příběhů a morálních příběhů, dostaly do hlavního proudu. Například filmový muzikál Yentl z roku 1983 Barbra Streisand byl založen na jeho povídce „Yentl the Yeshiva Boy“ a nepřátelé z roku 1989 , milostný příběh, vycházeli ze stejnojmenného románu z roku 1966, který byl poprvé publikován v židovském jazyce Denně dopředu .
