Před deseti lety, když David Costa poprvé začal odhalit tajemství Myaamie, jazyka kmene Miami, to vypadalo jako lov neviditelného ledovce. Neexistují žádné zvukové nahrávky, žádní mluvčí jazyka, žádní kolegové lingvisté, kteří se zabývají stejným pátráním - zkrátka nic, co by upoutalo jeho pozornost zjevným způsobem, jako je vysoká ledová věž, která vyrazí z vody. Ale při nějakém lovu objevil pod povrchem úžasné zbytky: psané dokumenty zahrnující tisíce stránek a stovky let.
Pro Daryla Baldwina, člena kmene, který ztratil všechny rodilé mluvčí, nebyl jazyk nepolapitelný ledovec; byla to mezera. Baldwin vyrůstal se znalostí svého kulturního dědictví a některých předků, ale nic lingvisticky podstatného. "Cítil jsem, že znalost mého jazyka by prohloubila mé zkušenosti a znalosti tohoto dědictví, které tvrdím, Myaamie, " říká Baldwin. Na začátku 90. let se tedy Baldwin vrátil do školy pro lingvistiku, aby lépe porozuměl výzvě, před kterou stojí. Jeho pátrání bylo náhodně načasováno - v roce 1994 byla publikována disertační práce doktorského jazyka na Costa.
Sjednoceni svou prací na mizejícím jazyce jsou Costa a Baldwin nyní v dobrém úkolu jej napravit. Costa, lingvista a programový ředitel Úřadu pro jazykový výzkum v centru Myaamia, strávil na něm 30 let svého života. Předpokládá, že to bude dalších 30 nebo 40, než bude skládačka kompletní a všechny historické záznamy jazyka budou přeloženy, digitálně sestaveny a zpřístupněny členům kmene.
Costa a Baldwinova práce je sama o sobě součástí mnohem většího puzzle: 90 procent ze 175 indiánských jazyků, kterým se podařilo přežít evropskou invazi, nemá žádné dětské řečníky. Celosvětově odhadují lingvisté, že až 90 procent z 6 000 jazyků planety zanikne nebo se během století stane vážně ohroženým.
"Většina jazykových prací je stále v terénu s reproduktory, " říká Costa. "Když jsem poprvé začal, projekty jako moje [, které čerpají výhradně z písemných materiálů] byly docela vzácné. Je smutné, že začnou být stále běžnější, jakmile začnou jazyky mluvit. “
David Costa, lingvista a programový ředitel Úřadu pro jazykový výzkum v Myaamia Center, strávil 30 let svého života úkolem oživit Myaamia. (Myaamia Center) Navzdory hrozbě vyhynutí jazyka, navzdory brutální historii genocidy a nuceným stěhování, je to příběh naděje. Je to o obrácení času a zviditelnění toho, co kleslo pod povrch. Toto je příběh o tom, jak mizející jazyk znovu ožil - a jak to přináší další ztracené jazyky.
Miami lidé tradičně žili v částech Indiany, Illinois, Ohia, Michiganu a Wisconsinu. Jazyk, kterým mluvili, když francouzští jezuitští misionáři poprvé přišli do regionu a dokumentovali jej v polovině 16. století, byl jedním z několika dialektů, které patří do jazyka Miami-Illinois (v jazyce samotném nazývaném Myaamia, což je také název pro Miami) kmen - množné číslo je Myaamiaki ). Miami-Illinois patří do větší skupiny domorodých jazyků používaných v Severní Americe zvaných Algonquian. Algonquian jazyky zahrnují všechno od Ojibwe k Cheyenne k Narragansett.
Mysli na jazyky jako na mluvený ekvivalent taxonomické hierarchie. Stejně jako všechny živé bytosti mají společné předky, přecházející z domény dolů na druh, jazyky se vyvíjejí ve vztahu k sobě navzájem. Algonquian je rod, Miami-Illinois je druh a kdysi o něm mluvili členové několika kmenů, kteří měli vlastní dialekt - něco jako poddruh Miami-Illinois. Dnes je studován pouze jeden dialekt jazyka a obecně se označuje jako Miami nebo Myaamia.
Jako příbuzný mezi angličtinou a španělštinou (který být částečně způsoben jejich společným sestupem z indoevropské jazykové rodiny), existují mezi Miami a jinými algonquiánskými jazyky podobnosti. Tyto podoby by se ukázaly jako neocenitelné pro úsilí Baldwina a Costa o obnovu.
Baldwin začal seznamy slov, které byly nalezeny prostřednictvím kmene v Oklahomě a v osobní sbírce jeho rodiny, ale zápasil s výslovností a gramatikou. To je místo, kde přišla Costaova práce (John D. & Catherine T. MacArthur Foundation) Ale než se k tomu dostaneme, rychlá rekapitulace toho, jak lidé v Miami nakonec nedokázali mluvit vlastním jazykem. Je to známý příběh, ale jeho běžnost by neměla snižovat bolest, kterou pociťují ti, kdo to prožili.
Kmen v Miami podepsal 13 dohod s vládou USA, což vedlo ke ztrátě většiny jejich vlasti. V 1840, smlouva vidliček Wabash vyžadovala, aby oni vzdali se 500, 000 akrů (téměř 800 mílí čtverečných) na severu-centrální Indiana výměnou za rezervaci stejné velikosti v Unorganized indickém území - co mělo brzy se stát Kansas. Poslední členové kmene byli násilně odstraněni v roce 1846, pouhých osm let před tím, než zákon Kansas-Nebraska vyslal bílé osadníky, kteří běhali po území. V roce 1867 byli Miami posláni na další nucenou migraci, tentokrát do Oklahomy, kde bylo přemístěno množství dalších malých kmenů, jejichž členové mluvili různými jazyky. Jak se kmen přestěhoval do angličtiny s každou novou migrací, jejich jazyk ustupoval. Do 60. let 20. století už mezi 10 000 jedinců, kteří si mohou nárokovat dědictví Miami, nebyli další řečníci (členové jsou rozmístěni po celé zemi, ale hlavní populační centra jsou Oklahoma, Kansas a Indiana). Když Costa poprvé navštívil kmen v Oklahomě v roce 1989, byl tento objev šokem.
"Většina jazyků kmenů, které se dostaly do Oklahomy, měla na konci 80. let nějaké reproduktory, " říká Costa. "Teď je to epidemie." Rodné jazyky Oklahomy jsou vážně ohroženy všude, ale v té době byl Miami horší než většina ostatních. “
Když se Baldwin rozhodl naučit se více o jazyce Miami, aby se o něj podělil se svými dětmi, nebylo co čerpat. Většinou to byly seznamy slov, které našel skrze kmen v Oklahomě a v osobní sbírce jeho rodiny. Baldwinův zájem se časově shodoval s rostoucím zájmem o jazyk mezi členy kmene v Oklahomě v Miami, který v roce 1997 vytvořil svou první nepublikovanou knihu o frázi Myaamia. Baldwin nechal kolem domu nahrát seznam slov, která jeho dětem pomohla s jazykem komunikovat a naučila je jména zvířat a základní pozdravy, ale zápasil s výslovností a gramatikou. Tam přišla Costaova práce.
"Davidovi lze opravdu připočítat objevování obrovského množství materiálů, se kterými pracujeme, " říká Baldwin. "Začal jsem si uvědomovat, že existují i další členové komunity, kteří se také chtěli od nich poučit."
Společně muži shromáždili zdroje pro další obyvatele Miami, aby si osvojili svůj jazyk, za pomoci kmenového vedení v Oklahomě a na Miami University v jižním Ohiu. V roce 2001 univerzita (která vděčí za svůj kmen kmenu) spolupracovala s kmenem při zahájení projektu Myaamia Project, který v roce 2013 převzal větší štáb a nový titul (Myaamia Center).
Když Baldwin poprvé nastoupil jako ředitel centra Myaamia v roce 2001, po ukončení magisterského studia lingvistiky, měl kancelář dost velkou na stůl a dvě židle. "Našel jsem se na kampusu, přemýšlel, dobře, co teď?" Ale netrvalo mu dlouho, než si našel ložiska. Brzy zorganizoval letní program pro mládež s konkrétním vzdělávacím programem, který by se mohl učit v Oklahomě a Indianě, a na Miami University realizoval program pro kmenové studenty, aby společně pořádali třídy zaměřené na jazyk, kulturní historii a záležitosti pro domorodé Američany v moderní svět. Všechny Baldwinovy děti mluví jazykem a vyučují ho v letních táborech. Dokonce je slyšel mluvit ve spánku pomocí Myaamie.
Baldwin uspořádal letní program pro mládež s konkrétním vzdělávacím programem, který by se mohl učit v Oklahomě a Indianě. (Karen L. Baldwin) Aby se zdůraznil význam domorodých jazyků, Baldwin a další zkoumali dopad mluvení rodným jazykem na zdraví. Zjistili, že pro domorodé skupiny v Britské Kolumbii ti, kteří měli alespoň 50 procent populace plynulé v jazyce, viděli 1/6 míru sebevražd mládeže ve srovnání s těmi, kteří mají nižší míru mluveného jazyka. V jihozápadních Spojených státech měly kmeny, kde se rodilý jazyk široce, pouze kolem 14 procent populace, která kouřila, zatímco v kmeni Northern Plains, které měly mnohem nižší jazykové použití, byla tato míra 50 procent. Pak jsou tu výsledky, které viděli na Miami University: zatímco míra promoce pro kmenové studenty byla v 90. letech 44 procent, od zavedení studijního programu jazyků se tento počet zvýšil na 77 procent.
"Když mluvíme o Myaamii, spojujeme se navzájem opravdu jedinečným způsobem, který posiluje naši identitu." V samém jádru naší vzdělávací filozofie je skutečnost, že my jako lidé Myaamie jsme příbuzní, “říká Baldwin.
Zatímco Baldwin pracoval na sdílení jazyka se členy své generace a mladší generace, Costa se zaměřil na technickou stránku jazyka: rozebírání gramatiky, syntaxe a výslovnosti. Zatímco gramatika je anglickým mluvčím docela cizí - pořadí slov není důležité, aby dalo význam věty, a předměty a objekty se projevují změnami sloves - výslovnost byla ve skutečnosti mnohem komplikovanějším problémem. Jak mluvíte jazykem, když nikdo neví, jak by měl znít? Všichni lidé, kteří tento jazyk zaznamenali písemně, od francouzských misionářů po amatérského lingvisty z Indiany, měli různé dovednosti a znalosti o lingvistice. Některé jejich poznámky přesně vyjadřují výslovnost, ale většina toho, co je napsáno, je náhodná a nekonzistentní.
Zde začíná hrát znalost dalších algonquijských jazyků, říká Costa. Znát pravidla Algonquian jazyky mají o dlouhé versus krátké samohlásky a aspirace (dělat h-zvuk) znamená, že oni mohou aplikovat některé ty znalosti k Miami. Bylo by však přehnané tvrdit, že všechny jazyky jsou stejné; to, že španělština a italština sdílejí podobnosti, neznamená, že jsou stejným jazykem.
"Jedním z lehkých nebezpečí rozsáhlého používání srovnávacích údajů je riziko, že zveličíte, jak podobný je tento jazyk, " říká Costa. "Musíte být obzvláště opatrní, abyste zjistili, jaké jsou skutečné rozdíly."
Další výzvou je nalezení slovní zásoby. Někdy je snahou najít slova, která vypadají, jako by měla být zřejmá, například „jedovatá břečťan“. "I když máme obrovské množství jmen rostlin, nikdo v 90. nebo 20. Letech nikdy nenapsal slovo pro jedovatou břečťan, " říká Costa. "Teorie je taková, že jedovatý břečťan je dnes mnohem běžnější, než tomu bylo dříve, protože je to rostlina, která se daří v narušených stanovištích." A tato stanoviště tehdy neexistovala. “
A pak je úkolem vytvářet slova, která zapadají do života v 21. století. Baldwinovi studenti nedávno požádali o slovo „kolejní místnosti“, aby mohli hovořit o svém životě na koleji a vytvořit mapu kampusu v Myaamii. Kdykoli takové otázky vyvstanou, Baldwin, Costa a další spolupracují, aby pochopili, zda slovo již existuje, pokud bylo vynalezeno jiným jazykem v algonquiánské rodině (jako slovo pro „počítač“) a jak je přizpůsobit gramatice a výslovnosti Myaamie pravidla. Především chtějí, aby byl jazyk funkční a relevantní pro lidi, kteří jej používají.
"Nemůže to být jazyk minulosti." Každý jazyk se vyvíjí, a když se jazyk přestane vyvíjet, proč to mluvit? “Říká Baldwin.
Program na univerzitě v Miami pro domorodé studenty nabízí kurzy zaměřené na jazyk, kulturní historii a problémy pro domorodé Američany v moderním světě. (Karen L. Baldwin) Jejich přístup byl tak úspěšný, že Baldwin začal spolupracovat s vědci antropologie v Smithsonian Institution, aby pomohl ostatním komunitám naučit se, jak používat archivní zdroje k oživení svých ztracených nebo mizejících jazyků. Iniciativa byla vyvinuta v rámci programu Recovering Voices, spolupráce mezi Národním přírodovědným muzeem, Střediskem lidového umění a kulturního dědictví a Národním muzeem indiánů. Výzkumní pracovníci z každé z institucí se snaží spojit s domorodými komunitami po celém světě, aby udrželi a oslavili jazykovou rozmanitost. Z této iniciativy vyšel Národní archiv dechů života pro domorodé jazyky. Workshop se konal v letech 2011, 2013, 2015 a je opět naplánován na rok 2017.
Podle Gabriela Pérez Báez, lingvistky a výzkumnice Recovering Voices, která pracuje na Zapoteckých jazycích v Mexiku, se na workshopu již zúčastnili členové komunity ze 60 různých jazyků.
"Když jsem začal s lingvistikou v roce 2001, jeden z mých profesorů řekl:" Musíte tomu čelit, tyto jazyky jdou a je toho málo, co můžeme udělat, "říká Báez. "Pamatuji si tehdy pocit, že chci jako lingvista?" Protože to všude kolem vypadalo velmi pochmurně. “
Čím více se však dozvěděla o Baldwinově a Costaově práci ao práci, kterou vykonaly jiné kmeny, jejichž jazyk ztratil řečníky, tím více se jí povzbudilo. Nedávno provedla průzkum komunit původních jazyků a předběžné výsledky ukázaly, že 20 procent lidí, kteří odpověděli, patřilo komunitám, jejichž jazyky procházely procesem opětovného probuzení. Jinými slovy, jejich domorodý jazyk byl buď ztracen, nebo byl vysoce ohrožen, ale vyvíjelo se úsilí o jeho zvrácení. I jazykové termíny používané k popisu těchto jazyků se změnily: to, o čem se kdysi mluvilo jako o „mrtvých“ nebo „zaniklých“ jazycích, se nyní říká „spící“ nebo „spící“.
"Najednou všechny tyto jazykové komunity pracují na probuzení svých jazyků a snaží se udělat něco, co se považuje za nemožné, " říká Báez. A co víc, skupiny jsou realistické se svými cíli. Nikdo neočekává dokonalou plynulost ani zcela rodilé mluvčí kdykoli. Chtějí jen skupinu začínajících řečníků, schopnost modlit se ve svém jazyce nebo zpívat písně. A pak doufají, že úsilí bude po generace generovat.
"Je úžasné, že se lidé zavázali k procesu, který jim přežije, " říká Báez. "Proto je Daryl [Baldwin] tak zaměřen na mládež." Práce centra Myaamia s kmenovou mládeží je prostě neuvěřitelná. Tento zájem a závazek znásobuje. “
To však neznamená, že Breath of Life může pomoci každé jazykové komunitě v USA. Některé jazyky prostě nebyly důkladně zdokumentovány, jako je Esselen v severní Kalifornii. Všechny zdroje, které jsou k dispozici prostřednictvím Smithsonovského národního antropologického archivu a Kongresové knihovny a jinde, jsou však k dispozici všem skupinám, které přijdou na workshop. A úsilí nekončí v USA a Kanadě, říká Báez. Vědci na Novém Zélandu, v Austrálii, Latinské Americe a jinde se vracejí do archivů, aby vykopali záznamy domorodých jazyků v naději, že je posílí proti vlně ohrožení.
"Jsem velmi vědecký člověk." Chci vidět důkazy, chci vidět hmatatelné věci, “říká Báez. "Ale vidět, že [tyto komunity] jsou tak odhodlané, vás prostě odfouknou."
Pro Baldwina a Costa byla jejich vlastní zkušenost s projektem Myaamia ponižující a potěšující. Nyní žijí lidé, kteří spolu mluví Myaamia, a zatímco Costa neví, zda to, co mluví, je stejný jazyk, jaký byl před 200 lety, přesto je to jazyk. V roce 2016 Baldwin za svou práci na jazyce získal dokonce „geniální grant“ MacArthura.
Nechtějí předpovídat budoucnost jazyka nebo jeho lidí; žijeme ve světě, kde 4 procenty jazyků mluví 96 procent populace. Ale oba doufají, že projekt, který začali, je jako jarní zahrada, která pomalu roste v něco mnohem většího.
"Nevíte, co je to semeno, ale zasadíte ho a zaléváte, " říká Baldwin. "Doufám, že je to opravdu skvělá rostlina, že má pěkné květiny."
