Pro anglické osadníky, kteří přistáli v Plymouth Rock, a pro domorodé Američany, kteří se s nimi setkali, představila jejich první setkání zcela nový zvukový snímek. Ale postupem času se mnoho z těchto zvuků ztratilo - zejména když se náboženské tradice, které byly tak důležité pro kolonisty a domorodé národy, změnily nebo vymizely. Bylo to ještě významnější, když se publikum ve Washingtonu, DC, shromáždilo začátkem tohoto měsíce poslouchat posvátné zvuky anglických kolonistů a domorodých obyvatel Nové Anglie.
"Probuzení předků: Obnovení ztracených posvátných zvuků koloniální Ameriky, " nebyl obyčejný program živé historie. Program, který provedli pedagogové z Plimoth Plantation v Plymouthu v Massachusetts, byl vyvinut jako součást iniciativy Smithsonian's Religion in America .
Stejně jako volání do modliteb a zvonů církve je součástí městského života po celém světě, náboženské životy původních amerických obyvatel a kolonistů měly své vlastní výrazné zvuky. „Probuzení předků“ prozkoumalo, jaké by tyto zvuky mohly být. S pomocí pečlivého historického výzkumu tým za programem rekonstruoval, jak zněly tradice uctívání po příchodu Mayflower v roce 1620 v tom, co je dnes Massachusetts.
To zvukové prostředí je pro posluchače 21. století něco jiného než známé. Tato oblast byla nová pro anglické kolonisty, ale ne pro Wampanoag, který kdysi počítal přes 100 000 v tom, co je dnes Massachusetts a Rhode Island. Poutníci by slyšeli tradiční písně a tance wampanoagských lidí, když dorazili - a zase by Wampanoag slyšel poutníky uctívat v anglikánském, puritánském a separatistickém stylu.
Pro demonstraci, program představoval uctívání hudby ve všech třech stylech, od sborových harmonií anglikánů až po nezdobené zpívání puritánů a separatistů, které se více zaměřovaly na text než na hudbu. „Pro [Separatisty] byla hudba jen služebnou uctívání, “ říká Smithsonian.com Richard Pickering, zástupce ředitele Plimoth Plantation a vedoucí programu „Probuzení předků“. Účastníci slyšeli několik verzí žalmů zpívaných v různých stylech a dobových akcentech - pokus ilustrovat duchovní trhliny a změny, k nimž došlo v rámci toho, co mnozí považují za homogenní skupinu kolonistů.
Tyto náboženské posuny se projevily také u domorodých lidí. Když puritánští misionáři jako John Eliot začali organizovat domorodé lidi do černošských čtvrtí na základě náboženského přesvědčení, zvuky wampanoagského uctívání se změnily.
„[Puritané byli tak přesvědčeni, že jejich víra je víra, “ říká Pickering. "Někteří [wampanoagští lidé] se stali křesťany a někteří zachovávají své starověké víry." Je velmi zvědavé spojení obou s některými lidmi. Nemyslím si, že byste dokonce mohli začít chápat složitost. “
"V uplynulých několika stoletích jsme toho hodně prošli, " řekl Darius Coombs, který řídí interpretaci a výzkum Plimoth Plantation Eastern Woodlands. "Přišlo křesťanství, a to se nám do značné míry dostalo jako rodný lid." Museli jsme jít s proudem a přijmout to. “
Coombs dohlíží na plantáž Wampanoag Homesite, která předvádí život 17. století očima domorodců - a na rozdíl od jiných oblastí Plimoth Plantation není obsazena hráči rolí, ale Wampanoagem a dalšími domorodci. Zapůjčil perspektivu a tradice domorodců do programu, který vyvrcholil tradičním tancem Stomp navrženým k probuzení minulých generací.
Příchod kolonistů je neoddělitelně spjat s tragédií pro obyvatele Wampanoagu, kteří byli zasaženi řadou epidemií poté, co se setkali s Evropany, byli zabiti během války proti anglickým kolonistům a jejichž jazyk v průběhu času mizel téměř úplně. Je ironií, že některé ze sil, které během kolonizace ohrožovaly duchovní tradice domorodých národů, pomohly v 21. století přivést zpět wampanoagský jazyk.
V roce 1992 začala Jessie Little Doe Baird, která patří do kmene Mashpee národa wampanoagských národů, mít sny, ve kterých se její předkové objevili a mluvili jazykem, kterému nerozuměli. Baird a vědci z Massachusetts Institute of Technology, kteří byli nuceni přivést zpět Wôpanâaka, který se od 30. let 20. století málo používal, použil k rekonstrukci jazyka vzácnou knihu misionáře Johna Eliota. Eliot, který dostal přezdívku „apoštol indiána“ kvůli jeho snaze přeměnit domorodé obyvatele této oblasti, přeložil takzvanou „indickou Bibli“, překlad Bible krále Jakuba, do jazyka místní domorodých lidí, aby je převedl, ale jeho kniha pomohla Wampanoagu ještě hlouběji se připojit k jejich minulým tradicím.
Přestože se Wôpanâak dnes učí dětem a domorodým lidem s pomocí projektu Wameánského rekultivace jazyků, je ostře střežen wampanoagskými lidmi a zřídka se na veřejnosti hovoří. Toodie Coombs, Dariusova manželka, mluvila jazykem v okamžiku, který nebyl zaznamenán z úcty k samotnému jazyku. "Bylo to neuvěřitelně silné, " říká Pickering. Coombs souhlasí. "Mnoho lidí si myslí, že jazyk je jen objekt." Nemůžete [s tím zacházet] takhle - trvalo nám století, než jsme dostali náš jazyk zpět. “
Pro Pickering bylo součástí programu výzva k zobrazení komplexnosti a bolesti časných koloniálních a indiánských interakcí. "Vždy uznáváme ztrátu a úzkost, " říká. "Vždy mluvíme o lidských nákladech, ale klademe důraz na vytrvalost." Mezi vámi jsou domorodci, ale natolik dlouho byli domorodci naprosto neviditelní, i když v očích. “
Coombs dodává, že na rozdíl od jiných tlumočníků v Plimoth Plantation není jeho identita jako domorodce kostýmem ani rolí, kterou může na konci dne zbavit. "Není to jako práce, kterou jsme vypnuli v 5:00 a zapnuli se v 9:00." Jsme lidé 24 hodin denně. “S touto historickou zátěží přichází i osobní zátěž, říká - odpovědnost za to, aby s sebou přivedli své vlastní předky, protože pomáhá moderním divákům představit si zvuky téměř před 400 lety.
