Stejně jako pozdní Robin Williams-oživená inkarnace před ním, Will Smith slíbil, že jeho džin v Guy Ritchie živě-akční remake Disneyho Aladdina bude modrý. A jak bylo odhaleno světu v nejnovějším filmu filmu, Smithova verze rychle mluvícího džina se srdcem zlata je nesporně modrá. Je modrý jako Violet Beauregarde poté, co žvýkala experimentální žvýkačku v Willy Wonka & Chocolate Factory blue. Je modrý jako Tobias Funke, když se pokusil připojit k Blue Man Group v modré barvě „Zastavený vývoj“. Smithova džina je tak modrá, že vás nutí začít přemýšlet o tom, jak vypadala touha po udělení přání lampy takto vypadat.
Eric Goldberg, který byl dohlížitelem na genie v původním animovaném filmu Aladdin z roku 1992, měl jednoduchou odpověď na to, proč genie Disney vypadá tak, jak vypadá. "Můžu vám to říct přesně, " říká a cituje výrazný barevný scénář filmu, který vyvinul tehdejší designér produkce Disneye Richard Vander Wende. "Červená a tmavá jsou barvy špatných lidí, " říká Goldberg. "Modré a tyrkysové vody a akvária jsou barvy dobrých lidí." Takže, pokud vás Williamsův teplý baryton nezachytil okamžitě na morálním vláknu džina, telegrafovalo ho jasné modré zbarvení. jako jeden z dobrých kluků (zase Aladdinova fólie, zlý Jafar, změní šarlatovou barvu, když dostane genie).
Vander Wende přidává k příběhu více prostřednictvím e-mailu. Barva modrá sama o sobě byla úmyslnou volbou, jak říká, zakotvená v odolnosti Aladina a jeho spojenců. "Některé blues v perských miniaturách a kachlovitých mešitách vynikají skvěle v souvislosti s pouští odbarvenou na slunci, " píše, "jejich návrh na vodu a oblohu, které znamenají život, svobodu a naději v tak drsném prostředí."
Robin Williams jako džin (Obrázek přes screenshot obrazovky YouTube) Celkový vizuální vývoj Aladina, včetně každého jednotlivého charakteru a umístění, byl „dlouhý, evoluční proces, “ píše. Poté, co začal v Disney v roce 1989, vedoucí oddělení v té době ho poklepal, aby začal pracovat na Aladdinu, zatímco studio Malá mořská víla dokončilo zabalení. Vander Wende zatím neměl žádný pracovní scénář a začal zkoumat původní lidové příběhy a odkazy v uměleckých a historických materiálech, aby pomohl informovat jeho umění.
Příběh Aladina je jedním z nejznámějších děl v Tisíc a jedné noci (Alf Layla wa Layla) nebo Arabian Nights, slavná sbírka lidových příběhů sestavená po stovky let, převážně vycházející ze středovýchodních a indických literárních tradic . Genies, nebo Jinn, vystupují v příbězích v různých podobách. Bohatá tradice na Blízkém východě a islámské tradici se Jinn objevuje v Koránu, kde jsou označováni jako Ján, „stvoření bezdýmného ohně“, ale lze je nalézt i v příbězích, které sahají až do doby Mohameda v 7. století.
Abbásovský rukopis Tisíce a jedné noci (Wikimedia / CC BY-SA 3.0) Populární kultura, kterou dnes poznáme, byla formována evropskými ilustrátory, počínaje průčelími pro překladatele Antoina Gallanda z Les Mille et Une Nuits z 18. století.
Galland byl první, kdo překládal příběhy pro evropské publikum. (Mimochodem, on je také připočítán s přidat příběh Aladdin, který byl zpočátku soubor v Číně s čínským muslimským obsazení postav, k antologii poté, co se dozvěděl příběh od Ḥannā Diyāb, maronitský Syrian od Aleppo, jak historik Sylvette Larzul má zdokumentováno a jehož odkaz Arafat A. Razzaque , kandidát na doktorát z dějin a Blízkého východu na Harvardu, byl nedávno podrobně popsán.)
Holandský umělec David Coster udělal přední obrysy pro Gallandovy noci, takže je to pod jeho rukou, jako učenec Nights Robert Irwin pro kronikáře , že dostáváme naši první westernizovanou ilustraci džina. Je to daleko od verze Disney: džin, píše Irwin, vypadá jako „velmi velký muž v potrhaném rouchu“.
Ilustrace z arabských nocí nizozemského umělce Davida Costera. (Veřejná doména) 
Džin vypadal spíše jako řecký bůh v této ilustraci nalezené v Arabian Nights (Londýn: W. Miller / W. Bulmer and Co., 1802), přeložil reverend Edward Forster. Podle obrazu Roberta Smirkeho, rytina A. Smitha. (Veřejná doména) 
Clément-Pierre Marillier - Kabinet víly nebo: Vybraná sbírka pohádek a jiných pohádek (1785) (Public Domain) V té době francouzští spisovatelé často používali to, čemu se tehdy říkalo Orient - termín bez rozdílu používaný pro označení severní Afriky, Středního východu a Dálného východu obecně - pro narovnání s vlastní společností a monarchií, vysvětluje Anne E Duggan, profesor francouzštiny na Wayne State University, který studoval vizuální vývoj džina . "Vidíš, že džin je přizpůsoben tomu, co by bylo známé, " říká a poukazuje na to, že v té době ilustrace ilustrovaly genie alternativně jako obra, archanděla, řeckého nebo římského boha a dokonce i upíra.
Charakterové ilustrace džina byly v souladu s tím, jak Evropané v té době na arabský svět pohlíželi - „jako na jiné, ale zásadně odlišné“, jak uvádí Duggan.
Jakmile se však evropský kolonialismus rozšířil, začala pozorovat „esencializované rozdíly“ projevené v překladu Nights . "V 19. století se všechno spojené s Nights stává imperialistickým zvratem, takže se stává rasističtějším, " říká.
Začalo to textem, který viděl, jak se džin morfuje daleko od „svobodného, potenciálně nebezpečného jinna arabského folklóru“, jak tvrdí antropolog Mark Allen Peterson v Odninu k geniálům: Intertextualita, média a tvorba globálního folklóru „zotročených dárcovských genií globálního folklóru“, které dnes uznáváme.
Následuje vizuální jazyk džina. Duggan, který v článku publikovaném v časopise Journal of the Fantastic in the Arts v roce 2015 sledoval tato stále racionalizovanější zobrazení, říká, že změnu lze vidět v populárním třídílném překladu Nights Edwarda Laneho publikovaném v letech 1839-41, v němž je sexuálně nabitý džin v „Dáma prstenů“ je zobrazen jako černý, zatímco džin, který není spojen se sexem, v „Obchodník a Jinee“ je zobrazen jako bílý.
Ilustrace Williama Harveye pro Edwarda Stanleye Pooleho Tisíc a jedna noc. (Veřejná doména) 
Ilustrace Williama Harveye pro Edwarda Stanleye Pooleho Tisíc a jedno noci (Public Domain) Na přelomu 20. a 20. století se zotročená džina objevila jako karikatury lidí žijících na Středním východě a v severní Africe. Například zahnutý nos je dán tmavé pleti v ilustraci Edmunda Dulaca z roku 1907 pro „Rybáře a džina“. Jeden zvláště zatracený soubor ilustrací pro Nights z roku 1912, na který Duggan upozorňuje, provádí irský ilustrátor René Bull., jehož barevné ilustrace zobrazují geny s tmavou pletí s „velkými vypoulenými očima ... hustými rty a bílými zuby.“
Irský ilustrátor René Bull ilustrací jinanu pro Arabian Nights 'Entertainment (British Library / Granger, NYC) Jak džin skočil ze stránky na obrazovku ve 20. století, koloniální odkaz přetrvával. "Neuvědomujeme si, že za tím džinem je historie tak, jak je." A to je součást koloniálního dědictví, i když to lidé tak nezamýšlejí, tak se časem utváří, “říká Duggan.
Ale stejně jako rasizovaný vzhled džinů byl vržen na postavu, džin není vázán na toto zobrazení. Od konce 90. let pozoroval Duggan rostoucí zájem o návrat k autentičtějšímu zastoupení Jinna.
Pro film Disneye z roku 1992 byly první náčrty džinů Vander Wende ve skutečnosti inspirovány původními popisy Jinna v folklóru, těmi „rozmarnými silami přírody“, jak uvádí, „kdo by mohl být hrozivý nebo benevolentní v závislosti na rozmaru okolností. “
Ale režiséři filmu místo toho doufali, že vysoce energetická osobnost Robina Williamsa bude hodně informovat o jeho charakteru. Williamsův dárek pro dojmy vytvořil Aladinovu džin s jeho vlastním imprimaturem, který převzal vizi lidí v reálném životě tak rozmanitých jako konzervativní intelektuál William F. Buckley a hostitel televizních diskusních pořadů Arsenio Hall. Vizuálně inspirovaný karikaturami celebrity karikaturisty Al Hirschfelda se vzhled džina shodoval také s tím, co Vander Wende označoval za „napjatě podivné obrysy“, které hledal pro Aladdina.
Budeme muset počkat na vydání, abychom zjistili, jak Smith znovu oživuje džina. Ale čas je zralý, říká Duggan, aby „gigantičtější a postkoloniální vidění“ džina vyšlo z lampy. Džin, který - vrátit se k původní otázce - nemá žádnou historickou potřebu, alespoň být modrý.
