V mém prvním ročníku vysoké školy jsem strávil tři dny v týdnu pomáháním v laboratorní učebně mateřské školy na koleji. Moje povinnosti nebyly obtížné. Byl jsem tam, abych se ujistil, že shenanigany na hřišti jsou udržovány na minimu a že konverzace času na občerstvení byla poučná a poučná.
Související obsah
- Malá historie amerických mateřských školek
Ačkoli moji studenti mluvili překvapivě dobře, ve věku 5 let byli ještě příliš mladí na to, aby si je mohli přečíst. Vzpomínám si, jak jsem seděl s jedním mladým chlapcem, knihu dinosaura na stole a nahlas četl. Dopisy a zvuky, které vydaly, pro mě šly dohromady - nosní „ahhh“ A a bzučení Z. Pro něj to byly jen obrázky.
Jak naše mysli přemostí tuto mezeru mezi obrázky a slovy? Je to stará diskuse mezi pedagogy, ale nakonec jsem dospěl k vlastním závěrům, když jsem navštívil výstavu Smithsonian Institution Libraries v National Museum of American History „Picturing Words: The Power of Book Illustration“, na pohled do 4. ledna 2010.
Tyto myšlenky vzbudily jeden konkrétní vitrín v šeru osvětlené místnosti. Díval jsem se na písmeno O morph na chobotnici a písmeno F na plameňáka, obrázky z knihy The Alphabeast Book: An Abecedarium od Dorothy Schmiderer (1971). Vedle toho visel Os jako ozdoby a loktové nudle zaplavené do skupiny písmen Ns od „The Graphic Alphabet“ od Davida Pelletiera (1966).
Jsou to skvělá mnemotechnická zařízení pro děti. Pár let A je pro aligátor, A je pro jablko, A je pro letadlo a po chvíli, s pozitivním zesílením, se dítě chytí. Uvědomí si, že pro každý z těchto zvuků je něco zvláštního, a to se týká tohoto trojúhelníku s nohama. Myslím, že jako dospělí, zapomínáme, že když čteme naše oblíbené blogy nebo noviny online, skutečně čteme obrázky.
„Ilustrace je dalším aspektem gramotnosti, “ říká Smithsonianova Helena Wrightová, která spolu s Joan Boudreau spoluorganizovala výstavu. "Pomáhá lidem, kteří se učí číst, a dává jim další rozměr toho, na co se dívají."
Tato interakce mezi písmeny a slovy není pouze v angličtině. Společným případem s knihami o abecedě bylo „Tu l'as vu l'oiseau? (Viděli jste tohoto ptáka), “ Armand Monjo (1993), ve kterém je arabská kaligrafie formována do ilustrací ptáků. Podle Wrighta se jedná o formu konkrétní poezie, kdy se používá uspořádání slov k vyjádření zamýšleného účinku básně.
Přál bych si, abych měl tyto myšlenky, když jsem byl zpátky ve třídě, možná bych tolik zdůraznil písmena. Neuvědomil jsem si, kolik učení se psát je jako naučit se malovat. Místo základních barev byly palety mých studentů 26 písmen, a když psali své první věty, bylo to jako sledovat je na prstu.
Podívejte se na další výstavy knihoven „Umění afrického průzkumu“ v Národním muzeu národní historie.
