Mezioborový tým švýcarských a nizozemských archeologů tvrdí, že se jim podařilo odvodit spisy na 3 200 let staré kamenné desce, která podle všeho vypráví příběhy starověké Troy a tzv. „Mořských lidí“.
95-noha-dlouhá, 13-palcová vysoká vápencová deska byla objevena v roce 1878 v malé vesnici v dnešním Turecku, uvádí Natasha Frostová Atlas Obscura . Francouzský archeolog Georges Perrot, který neměl ponětí, co znamenají hieroglyfické symboly, údajně zkopíroval celý svůj zápis do svých záznamů, než vesničané odvedli vápenec a postavili novou mešitu.
Archeologové dešifrovali kopii tohoto nápisu, který byl napsán v Luwian, jazyku málo známé civilizace, o které se vědělo, že existuje před tisíci lety v Malé Asii, píše Owen Jarus z Živá věda . Někteří lidé navrhli Luwijce, aby se v egyptských spisech krypticky zmínili o „lidech moře“, což by mohlo pomoci řídit konec nového království v zemi. Švýcarský geoarchaeolog Eberhard Zangger jde dále a navrhuje, aby Luwijci podnítili kolaps supervelmocí doby bronzové tím, že před zhruba 3 200 lety zahájili sérii konfliktů v takzvaném „nule světové války“.
Od roku 1956 učenci pomalu pracovali na dešifrování luwského jazyka, včetně Perrotova transkripce. Kopii vlastnil anglický archeolog James Mellaart, který strávil poslední desetiletí svého života snahou přeložit desku před svou smrtí v roce 2012.
Dnes se odhaduje, že méně než 20 lidí na světě umí číst luwianský jazyk, a Mellaartův syn dal nápis týmu archeologů, kteří jsou spojeni s Zanggerovou Luwian Studies Foundation.
Podle tiskové zprávy jejich překlad odhaluje epický příběh hodný vytesání do kamene, konkrétně vykořisťování prince z oblasti starověké Tróje jménem Muksus, který postupuje svými silami až k hranicím starověkého Egypta.
Někteří učenci jsou však vůči autentičnosti tohoto příběhu skeptičtí. Holandský učenec Fred Woudhuizen pracoval s kopií kopie kopie, poznamenává Jarus, protože Perrotův přepis byl později zkopírován tureckým učencem, jehož práci pak zkopíroval Mellaart. Bez jakýchkoli kamenů, které by tuto kopii potvrdily, je pravost práce podezřelá. Rovněž je třeba zvážit vlastní důvěryhodnost Mellaartu. Učenci se vyslovili proti některým z jeho tvrzení a v roce 1991 byl nucen publikovat příběh v časopise HALI s názvem „James Mellaart odpovídá na své kritiky“.
Woudhuizen a Luwian Studies Foundation však tvrdí, že by pro Mellaarta bylo velmi obtížné, protože by nedokázal Luwiana číst, aby úspěšně vytvořil dlouhý a složitý nápis.
Překlad tabletu si můžete přečíst sami letos v prosinci, když jej nadace zveřejní v časopise Sborník nizozemské archeologické a historické společnosti - TALANTA.
