Právě viděl Chinglish, novou komedii v Broadwayově divadle Longacre Theatre od Davida Henryho Hwanga, který na konci 80. let za svou hru M. Butterfly získal cenu Tonyho i Pulitzera. Od té doby Hwang napsal operní libreta, scénáře a další hry, z nichž většina prozkoumává učený, spletitý vztah mezi Náhodou a Orientem.
Skočil jsem na šanci vidět jeho nejnovější, protože stejně jako ostatní lidé, kteří cestovali v Číně, jsem měl spoustu zábavy z nápisů ve vesele zmanipulované angličtině. „Chinglish“, jak se nazývá, je pouze nejviditelnější kulturní bariérou, se kterou se Hwang ve hře setkává Američan, který se snaží podnikat v Lidové republice, kde značky doporučují anglicky mluvícím, aby vzali na vědomí bezpečnost: Slippery Are Very Crafty (a velmi hrubý překlad pro Watch Your Step). Koupelna, která pojme zdravotně postiženou osobu, je označena jako Deformovaný muž záchod.
Ve hře Hwang posouvá téma mylné komunikace o krok dále se scénami, které ukazují Američana na setkáních s čínským ministrem, jehož slova jsou do angličtiny vykreslována nešikovným tlumočníkem, s bližšími překlady ukázanými publiku v titulcích. Tímto způsobem se Číňané za „svázané ruce“ stanou „je v otroctví“, a když ministr řekne „bezpečně cestujte domů“, řekne Američanovi: „Nechte v spěchu.“
Pokud by to nebylo tak vtipné, bylo by to depresivní, další příklad zásadní neslučitelnosti mezi Východem a Západem, Kiplingovy „Nikdy se twain nebude setkat.“ Když se Američan pustí do kontaktu s krásným náměstkem ministra, vypadá to, že pokud horký sex v hotelovém pokoji může tvořit most. To se však ukazuje ještě zavádějící než jazyk, jako ve filmu Strašidelného překladu Sofie Coppoly z roku 2003.
Co má v Číně mluvit anglicky? Naučte se Mandarin samozřejmě, ale to není tak snadné. S desítkami tisíc znaků, z nichž některé vyžadují psaní více než 20 tahů, a tónová řízená výslovnost těžko rozpoznatelná pro cizí reproduktory, je standardní čínština studiem celého života. Stále více studentů to přijímá. Čínské ministerstvo školství nedávno odhadlo, že Mandarin studuje 40 milionů lidí na celém světě a popularita Číny mezi studenty amerických výmenníků se mezi lety 2002 a 2007 zvýšila o více než 100%.
V roce 2008 jsem strávil 5 měsíců studiem v Pekingském jazykovém a kulturním institutu, vládní škole, která se specializuje na výuku čínštiny zahraničním studentům. Tři hodiny výuky 5 dní v týdnu mě opustily polostále migrénou, 6palcovou hromádkou flash karet pro slovní zásobu a schopností dohadovat ovoce a zeleninu na trhu poblíž mého koleje. Bohužel, už jsem na to většinu zapomněl. Ale stále mám důvěryhodnou malou knihu „Mohu si to přečíst!“ Od Julie Mazel Sussman, která cestující učila identifikovat základní postavy a fráze. To je dobré vědět, protože mi věřte, že kluzký je velmi lstivý.
