Městský člověk se stěhuje do země, začíná se zabývat zemědělstvím, nemůže uvěřit, kolik práce to je, píše knihu: zdravá hromada titulů podél těchto linií vyšla v posledním desetiletí jako nová vlna zpětného zemědělec a lokace objevili radosti a nebezpečí drobného zemědělství. Dirty Life: On Farming, Food and Love, Kristin Kimball, spadá do této kategorie, ačkoli autorka narazila na zemědělství jedním z nejstarších způsobů, jaké si lze představit - stala se farmářskou manželkou.
Kimball byla nezávislá spisovatelka žijící v New Yorku a začala toužit po myšlence „domova“, když šla na pohovor s Markem, mladým charismatickým organickým farmářem v Pensylvánii, který obrátil svůj život vzhůru nohama. Zamilovali se, přestěhovali se do Adirondacků a založili ekologickou farmu s koňmi na modelu zemědělství podporovaného komunitou. O sedm let později mají asi 150 předplatitelů, kteří platí každý rok 2 900 dolarů za celoroční podíl produkce, masa, mléčných výrobků a obilí. Vzpomínka sleduje jejich první rok na farmě, od těch bolestných raných dnů zvyknutí si na fyzickou práci prostřednictvím jejich svatby uprostřed první sklizně a od Kimballových přetrvávajících pochybností o usazení do života na farmě. Kniha, Kimball říká, „je příběhem dvou milostných záležitostí, které přerušily trajektorii mého života: jedna s farmářstvím - to špinavé souběžné umění - a druhá s komplikovaným a podrážděným farmářem, kterého jsem našel na State College v Pensylvánii.“
Nedávno jsem mluvil s Kimball, když si udělala pauzu od sestavování týdenního podílu pro předplatitele CSA.
Food & Think: Jsem zvědavý - co se děje na konci ledna v severní zemi?
Kimball: Ve skutečnosti je to docela dobré. Stále přinášíme kale, zelené zelí, fialové zelí, mrkev, brambory. Ředkvičky. Maso a mléko. Hovězí a vepřové maso. A spoustu vajec. Plus mouka a zrna.
F & T: V knize je řada scén vaření. Jeden z mých oblíbených je ten v prologu, kde popisujete smyslným detailem jídlo v polovině zimy, které Mark připravuje s použitím ingrediencí z vaší farmy - plus jedno exotické ovoce, granátové jablko, přítel, který vám přivezl z New Yorku:
Ale nepravděpodobná hvězda je ředkvička ... Dnes v noci je Mark na skladě upečený, což sotva ztlumilo jejich brilantní barvu, ale zmírnilo jejich chuť. Přidal pomlčku javorového sirupu a balzamického octa a nakonec hodil do hrstky semen granátového jablka, některé z nich praskly a ostatní nechaly celý pobavit jazyk.
Proč jste si vybrali toto konkrétní jídlo, aby představovalo, jak se stal váš život?
Kimball : Myslím, že v té době jsem byl docela hluboce ve svém zemědělském životě a opravdu jsem miloval jídlo, které jsme pěstovali, ale stále tu část mě byla "New York" a stále se zajímalo o něco exotického. Miloval jsem, že by mohly na stejné desce harmonicky koexistovat. A také miluji způsob, jak vaří, a že je tak kreativní, a neuklidňuje se od takové kombinace.
A také to, že můžete jíst granátové jablko a nebýt o tom tak didaktický.
F & T: Máš na mysli jíst místní jídlo?
Kimball : Ano. Myslím, že je to jen ve věku hojnosti jídla, a nemyslím si, že jsme opravdu připojeni k tomu, abychom zvládli tuto hojnost, takže lidé si vymýšlejí pravidla o tom, jak jíst ... Osobně si myslím, že jídlo by mělo být před čímkoli, zážitek. Mělo by to být potěšení. Pro většinu lidí „etické“ stravování opravdu nepřichází, pokud si to užijete.
F & T: Je tu zábavná scéna, kde se Mark poprvé setkává s vaší rodinou a vaří večeři díkůvzdání, včetně krůtí, kterému pomohl při porážce, a vaše matka je zděšená touto „kapající bílou nákupní taškou, její bezhlavý krk trčí poslušně. “Beru to tak, že to nebyl druh jídla, které jsi vyrůstal?
Kimball : Moje máma a její generace kuchařů opravdu využili pohodlí a já to úplně chápu - byl to kulturní okamžik. Byla to zásada feminismu, že jste nebyli otrokem kuchyně. Moje máma si vaření moc nelíbila ... Pro mě mám pocit, že je to jeden z mých skvělých kreativních prodejen.
F & T: Nyní máte dvě dcery, 3letou a 4měsíční. Líbilo se tříletému jako zelenina a maso, o které by neměly děti z farmy?
Kimball : Nikdy nebyla vybíravá. Ve skutečnosti bylo jedním z jejích prvních slov „varle“. Každý rok, když zabijeme býka, je to jako festival, a my smažíme varlata - je to jako odpověď farmáře na kuřecí nugety. Jedním z jejích nejranějších slov bylo tedy „další varle.“
F & T: Napsali jste o tom, že jste během prvního roku hráli roli farmáře. Byl okamžik, kdy jste si uvědomil, že to je to, kým jste vlastně byli, a už jste se o něco nezkoušeli?
Kimball : Myslím, že pokud předstíráte, že je něco dostatečně dlouho - zapomínám, kdo to řekl - stane se to pravda. Pravděpodobně ten okamžik v knize na Havaji, když jsem si myslel, že jsem tam, abych se od ní dostal, a jediné, co jsem chtěl udělat, byla farma. Teď jsem do toho sedm let a každý den mám pocit, že se toho musím naučit mnohem víc - zejména na farmě tak rozmanité jako ta naše.
F & T: Proč jste se rozhodli jít cestou CSA s celou dietou namísto jednodušší a specializovanější operace?
Kimball : Cítím se stále více a více jistý, že farmy jsou docela přesným odrazem farmáře. Nemyslím si, že by nás jeden z nás zajímal, kdybychom jen rostli mikrogreeny. Je to však frustrující, protože je tak složité.
F & T: Která část z vašeho starého života by podle vás stále přežila?
Kimball : Opravdu se rád vracím do města, když se tam vracím. Miluji, když se vracím za svými přáteli a jdeme do barů. Většina z mých nejdražších a nejstarších přátel jsou lidé, kteří mě znali jako městský člověk, takže jejich část skrze ně žije.
F & T: Stále píšete?
Kimball: Pracuji na další knize. Je to pokračování Špinavého života, které se plní tam, kde jsme teď - obracíme se o 40, sedm let a jak je to pro člověka, jako jsem já, který miluje novinky. Psaní mi trvalo tři roky, ale během té doby jsem měl dvě děti.
