V noci ze dne 6. září 1914, kdy osud Francie visel v rovnováze, flotila taxi jezdila pod temnotou z Paříže k frontám toho, co by se stalo známým jako Bitva o Marne. Řidiči taxi nesli posily, které odvrátili bitvu proti Němcům, zachránili město a demonstrovali posvátnou jednotu francouzského lidu.
Alespoň to je ten příběh.
Jak však víme z vlastní minulosti, hrdinské příběhy o kritických historických okamžikech, jako jsou tyto, mohou mít jen zrnko pravdy a spoustu energie. Mysli si, že Paul Revere, který byl jen jedním ze tří jezdců, vyslal noc 18. dubna 1775, která nikdy nedorazila celou cestu do Concordu a která nikdy neřekla: „Britové přicházejí!“
Přesto jeho legenda vydrží, stejně jako tomu je, o století později, s Taxíky Marne - které se skutečně zachránily, ale nebyly vzdáleně blízko tomu, aby byly rozhodujícím faktorem v bitvě. Zdá se, že to nezáleží na jejich popularitě, ani dnes.
"Když vítáme školní děti v muzeu, nevědí nic o první světové válce, ale znají taxíky z Marne, " říká Stephane Jonard, kulturní tlumočník v La Musee de la Grand Guerre, vynikající francouzský svět Muzeum války I, umístěné na bojišti Marne, nedaleko Meaux, asi 25 mil východně od Paříže.
Jeden ze skutečných taxíků je na výstavě v muzeu a na animované nástěnné mapě, která ukazuje pohyb vojsk, je příchod posílení z Paříže zobrazen ikonou taxi.
Pro Američany vyžaduje pochopení toho, proč si taxíky stále pamatujeme, o sto let později, vyžaduje lepší pochopení tempa událostí, které před sto lety zakořenily Evropu. Zvažte to: událost se obecně považovala za zápas, který zapálil již kosti suché dřevo evropského konfliktu - atentát na rakouského arcivévody Ferdinanda v Sarajevu - se konal 28. června 1914. Závan válečných prohlášení a série podobná dominům vojenských mobilizací následovalo tak rychle, že za necelých osm týdnů německé armády již kolísaly přes Belgii a do Francie, v co doufali německé vrchní velení úder blesku, který by zachytil Paříž a rychle ukončil válku.
"Němci hazardovali s brilantním operačním konceptem, " napsal historik Holger H. Herwick ve své knize z roku 2009, The Marne: 1914 . "Byla to jediná role kostek." Nebyl žádný pokles, žádný plán B. “
***
Tato raná fáze konfliktu, která by nakonec pohltila většinu světa, byla tím, co někteří historici nazývají „válkou hnutí“, a nebylo to jako slepý pat, který jsme obvykle představili, když uvažujeme o první světové válce.
Přesto i při těchto mobilnějších operacích byly ztráty ohromující. Srážka mezi největšími průmyslovými a vojenskými mocnostmi světa byla v té době bojována na vrcholu různých dob. Kavalérie a letadla, důstojníci s meči a dělostřelecké zbraně, fife, bubny a kulomety, to vše bylo v roce 1914 anachronisticky smíšené. Hastings ve své uznávané knize 2013 Catastrophe 1914: Evropa jde do války . "Důsledky byly nepřekvapivé, až na některé generály."
22. srpna bylo v jeden den bojů poblíž belgických a francouzských hranic zabito 27 000 francouzských vojáků v bitvě o hranice. To je víc než kterýkoli národ, který kdy ztratil během jediného dne bitvy (ještě neslavnější střetnutí později v první světové válce, jako je bitva o Somme, nikdy nezaznamenalo tak vysokou jednodenní smrt).
Bitva o Marne se odehrála dva týdny po bitvě o hranice a se zapojením většiny stejných armád. Tehdy se Němci zdáli nezastavitelní a Pařížané byli vyděšeni skutečnou vyhlídkou na obléhání města; jejich obavy se sotva zmírnily vzhledem německého monoplanu nad městem 29. srpna, který loupal několik bomb. Vláda se vzdala Bordeaux a následovalo asi milion uprchlíků (včetně spisovatele Marcela Prousta). Jak Hastings ve své knize uvádí, britský diplomat před vypálením papírů a samotným opuštěním města vypálil varovné hlášení, že „Němci zřejmě okupují Paříž.“
Není divu, že šokovaní, truchlící a vyděšení občané Francie potřebují povznášející příběh? Morální podpora?
Zadejte generála Josepha Gallieniho, jednoho z nejvýznamnějších francouzských vojenských mužů, který byl povolán z důchodu, aby dohlížel na obranu Paříže. 65letý muž převzal velení s energií a nadšením, ochránil obranu a připravoval město na možné obléhání.
"Gallieniho fyzický vzhled sám ovládal respekt, " napsal Herwig. "Rovný jako šíp a vždy neposkvrněný v uniformě s plnými šaty, měl drsný, sekáčený obličej s pronikavýma očima, bílou zvlněnou knírku a kolíkem upnutým na nosu."
Francouzští vojáci zkoumají své německé nepřátele z příkopu v Marne kolem roku 1915. (© adoc-photos / Corbis) 
Gallieni sloužil jako guvernér francouzského Súdánu a Madagaskaru, kromě toho sloužil jako vojenský guvernér Paříže během první světové války (© Corbis). 
Jeden z pařížských taxislužeb poslaný k posílení sektoru Marne. (© Bettmann / Corbis) 
Vesnice regionu Marne zůstaly v troskách. (© Bettmann / Corbis) Gallieni, starý kolega francouzského hlavního velitele Josepha Joffreho, věděl, co se odehrává v rozlehlé zemědělské půdě kolem Meaux. Do 5. září německé armády dorazily do oblasti, pekelně ohnuté do Paříže, vzdálené jen 30 mil. Sledovali scénář vyvinutý německým velením před válkou, který požadoval rychlé obklíčení města a spojeneckých armád.
Gallieni věděl, že Joffre potřebuje všechny muže, které mohl získat. Vlaky a kamiony byly přikázány, aby spěchaly posily do popředí. Stejně tak taxíky, které byly již v historii automobilu v roce 1914 všudypřítomnou součástí pařížského života. Z odhadovaných 10 000 taxislužeb, které v té době sloužily městu, však 7 000 nebylo k dispozici, z velké části proto, že většina řidičů již byla v armádě. Přesto ti, kteří mohli reagovat, ano. V některých případech, ať se jim to líbilo nebo ne: „Na každé ulici v hlavním městě, “ napsal Henri Isselin ve své knize Bitva na Marii z roku 1966, „policie během pracovní doby zastavila taxi, odhadla cestující a nasměrovala vozidla směrem k vojenské škole, kde byla shromážděna. “
Zatímco veleli taxi, na východ od Paříže se vyvíjela epická bitva. Dnes jsou široce otevřená zemědělská pole kolem Meaux, které je okouzlujícím středověkým městem, téměř stejná, jako v roce 1914. Cyklisté se rozbíhají po silnicích, které protínají pole a malé vesnice, často procházejí pomníky, masové hroby a starobylé kamenné zdi, které jsou stále označeny štítkem s díry po kulkách. Před sto lety by tu nebylo nic bukolického nebo mírumilovného. To, co tehdy bylo největší bitvou v historii, bylo bojovat na této zemi.
***
V noci 6. září se na Place des Invalides shromáždila první skupina taxi - vedle vojenské složky v 7. pařížském obvodu . Mnoho z nich bylo od kabinové společnosti G-7, která dodnes existuje. Taxíky z roku 1914 byly Renault AG1 Landaulets. Mohli sedět pět mužů na vozidlo, ale průměrovali rychlost jen asi 20-25 mil za hodinu. S rozkazem francouzského velení opustil první konvoj asi 250 náměstí a zamířil ven z města na státní silnici 2. Protáhl se k jednomu souboru, armáda taxi se plížila k bojům a jejich mise byla stále v tajnosti. Brzy se k nim přidala další flotila kabin.
"Řidiči zdaleka nebyli šťastní, " napsal Isselin. "Jaký byl smysl nočního boje?" Co se s nimi stane? “Zpočátku se celé cvičení zdálo zbytečné. 7. září důstojníci, kteří řídili konvoj, nemohli najít jednotky, které měli přepravovat. Někde mimo Paříž, poznamenává Hastings, „seděli na slunci a čekali hodinu po hodině, sledovali jízdu a jízdu na kole projíždějící na frontu a dávali občas povzbuzující výkřiky. "Vive les draci!" Vive les cyclistes . “
Nakonec tu noc, s rachotem dělostřelectva slyšitelným v dálce, našli své cestující: Tři prapory vojáků. Ještě jeden konvoj zvedl další dva prapory. Vojáci byli z velké části potěšeni, když zjistili, že budou zdaněni na frontu. "Většina z nich nikdy v životě takhle luxus nejezdila, " píše Hastings.
Přestože se odhady liší v konečném počtu, do rána 8. září taxi přepravili asi 5 000 oblastí mužů poblíž přední linie, kde se shromažďovaly jednotky. Ale v boji o více než jeden milion bojovníků nezáleželo na 5 000 mužů málo. A jak se ukázalo, většina vojáků přepravovaných taxíkem byla držena v záloze.
Mezitím ohromující obrat událostí změnil tvar bitvy.
V podstatě se stalo, že se jeden z německých generálů, Alexander von Kluck, rozhodl improvizovat z plánu velení. Rozhodl se pronásledovat ustupující francouzské armády, o nichž on (a většina jeho kolegů velitelů) věřil, že jsou rozdrcenou, utracenou silou. Když tak učinil, odhalil svůj bok a otevřel velkou mezeru mezi jeho a nejbližší německou armádou. Bělovlasý, nedotknutelný Joffre - známý svým jednotkám jako Papa - se rozběhl k akci, aby využil Kluckův pohyb. Protiútoky vyslal své jednotky rozbíjející se na von Kluckův exponovaný bok.
Bitva se stále houpala sem a tam a francouzský velitel potřeboval pomoc. Na slavné scéně, která se často objevovala v historii Marne, se Joffre vrhl do sídla svých neochotných britských spojenců - zastoupených v té době války relativně malou silou - a osobně se s nimi prosil, aby se k němu připojili, připomínajíc jim netradiční vášeň, že je v sázce přežití Francie. Oči se mu trhaly, obvykle zběsilý britský polní maršál sir John French, souhlasil. Britská expediční síla se přidala k protiútoku.
Německé velení bylo překvapeno.
"Nakonec (ti) konečně vyšlo najevo, že spojenci nebyli poraženi, nebyli nasměrováni, že nebyli zmateni, " napsal Lyn MacDonald ve své knize z roku 1987 o prvním roce války, 1914 .
Namísto toho, s pomocí zesílení spěchajícího na frontu (ačkoli většina z těch, kteří se zapojili do bojů, přišla vlakem) Joffre a jeho britští spojenci odrazili německý postup v tom, co se nyní připomíná jako „Zázrak Marne“. Zázračný, možná proto, že se zdálo, že samotní spojenci byli překvapeni jejich úspěchem proti německému juggernautu.
"Vítězství, vítězství, " napsal jeden britský důstojník. "Když jsme byli tak daleko od očekávání!"
Stalo se to za cenu 263 000 spojeneckých obětí. Odhaduje se, že německé ztráty byly podobné.
Taxíky se téměř okamžitě stali součástí zázraku - i když k tomu přímo nepřispěli. „Unikátní svým rozsahem a rychlostí, “ píše Arnaud Berthonnet, historik na Sorbonne University v Paříži, „[epizoda taxislužby] měla skutečný dopad na morálku obou vojsk i civilního obyvatelstva, jakož i na Německé velení. Tato epizoda „Taxis the Marne“, symbolizující více operativního a militaristického významu, symbolizovala francouzskou jednotu a solidaritu. “
Nezdálo se, že by záleželo na tom, že si někteří řidiči kabiny stěžovali na to, že byli uvedeni do provozu; nebo že když se kabiny vrátily do Paříže, byly odečteny jejich metry a armádě byl zaslán účet. Nějaký obraz těch vznešených Renaultů, kteří se rozhodně kroutili směrem k bojům, hráli svou roli v obraně Paříže a přežití jejich republiky, naplnil Francouzi hrdostí.
Zatímco byla Paříž zachráněna, bitva o Marne znamenala začátek konce války o hnutí. Koncem roku 1914 se obě strany kopaly podél fronty, která se nakonec rozšířila od švýcarských hranic k Severnímu moři. Noční můra příkopové války začala a bude trvat ještě další čtyři roky. (To by částečně skončilo po tom, co se často nazývalo Druhá bitva o Marne v roce 1918, bojovalo ve stejném regionu, ve kterém hráli američtí Doughboys důležitou roli v rozhodné protiútoku, který konečně prolomil zadní stranu Německa armády).
Vzpomínka na Marne a zejména na její taxíky žila dál. V roce 1957 vydal francouzský spisovatel Jean Dutourd knihu nazvanou The Taxis of the Marne, která se stala nejprodávanějším ve Francii a byla široce čtena i ve Spojených státech. Dutourdova kniha však ve skutečnosti nebyla o taxislužbách, bitvě nebo dokonce o první světové válce. Byl to spíše nářek nad francouzskými neúspěchy ve druhé světové válce a vnímaná ztráta ducha solidarity, která se zdála spojovat civilisty a vojáci v roce 1914. Dutourd - který byl jako dvacetiletý voják zajat nacisty, když v roce 1940 překonali Francii - měl za cíl provokovat. Taxíky Marne nazval „největší událostí 20. století ... Pěchota Joffreho v taxislužbách Gallieni dorazila na Marne ... a přeměnily ji v novou velkou čínskou zeď.“
Sotva, ale historická přesnost nebyla smyslem této polemiky. A zdá se, že některá fakta epizody nebrání v neustálé symbolické hodnotě kabin.
Tolik, že školní děti o tom stále vědí. Ve Velkém válečném muzeu však Stephane Jonard a jeho kolegové rychle vysvětlují pravdu o roli Taxi. "Co je důležité, " říká, "je to, že v okamžiku, kdy jim povíme o skutečném dopadu taxi, jim také vysvětlíme, co je to symbol."
A o století později je ve Francii několik symbolů, které jsou trvalejší nebo důležitější než taxíky z Marne.
Informace o francouzském muzeu první světové války v Meaux: http://www.museedelagrandeguerre.eu/en
Informace o cestovním ruchu do Seine et Marne a Meaux: http://www.tourism77.co.uk/
