Na Havaji je Victoria Nalani Kneubuhl známá pro leden 1893, pětistupňovou devatenáctihodinovou hru inspirovanou svržením havajské monarchie. Od poloviny osmdesátých let byl rodný havajsko-samoanský autor a dramatik politickým a kulturním hlasem ostrovů, které zvenčí vědí hlavně o šumivých vodách a aktivních sopkách.
Tento týden se Kneubuhl zúčastní Smithsonianovy oslavy asijsko-tichomořského amerického měsíce amerického dědictví. Dnes v 6:30 v Národním muzeu indiána čte a diskutuje o svých nejnovějších dílech „Hawai'i Nei“, antologii tří her a „Vražda vrhá stín“, tajemství zasazeném ve 30. letech Honolulu. Tento víkend představí Native Theatre Kneubuhlovu hru o křesťanských misionářích a domorodých havajských ženách The Conversion of Ka'ahumanu . Představení se budou konat v pátek 15. května v 19:30 a v sobotu 16. května ve 14:00, také v americkém indiánském muzeu.
Kneubuhl popisuje její dílo jako o vlivu minulosti na současnost. Zeptal jsem se jí na to, jaké to je být literární velvyslankyní.
Smithsonian je aktivní bod pro kulturní výměnu, téma v Konverzi Ka'ahumanu . Co je ideální pro mezikulturní výměnu?
V kontextu mé hry si myslím, že by bylo ideální, aby naše práce byla sdílena s lidmi z Havaje i s lidmi mimo naši kulturu. Jednou z velkých věcí, jak přivést práci z ostrovů do vnější komunity, je to, že předvádíme naši kulturu a lidé se o nás dozví prostřednictvím her a literatury a dokonce i představení.
Co dělá hru nebo knihu jedinečným havajským jazykem?
Existují všechny druhy knih, které jsou nastaveny na Havaj. Ale jen proto, že se na ostrovech něco nachází, to nutně neznamená, že je to havajské. Myslím si, že literatura, která je skutečně havajská, vychází z historie a kultury naší komunity. Když jste z Havaje, můžete říct, když něco čtete, zda má takovou pravost.
Jedním z témat měsíce byla srážka více identit. Když píšete, z jakých identit píšete?
To je zajímavé. Jsem super smíšený. Jsem část Havaj, část Samoan, moje matka je trochu Tahitian a mám také mnoho evropských kmenů. Píšu jako já a já jsem to všechno. Je pro mě těžké rozdělit se na kus koláče a pak ukázat na jeden kus a říci, že ten kus jsem já.
Cítím se nesmírně zakotven v Tichomoří a ostrovních kulturách na Havaji a Samoa. Mám tam velké rodiny. To ovlivňuje vše, co dělám a kdo jsem.
Někteří havajští spisovatelé, o kterých si myslíte, že by měli získat větší uznání?
Jedním z nich je Mahealani Perez-Wendt. Je to rodný havajský básník a báječně citlivý. Také Brandy McDougall, který je dalším skvělým havajským básníkem.
A poslední myšlenky na to, že v Smithsonian během Měsíce asijsko-pacifického amerického dědictví?
Jsem nadšený, že jsem tady. Doufám, že když lidé uvidí nebo přečtou moji práci, mají zájem dozvědět se více o naší historii a kultuře ostrova a že vidí věci z jiné perspektivy.
