Stmívali jsme světla. V pyžamu jsme se schoulili pod přikrývkou. Každoroční televizní vysílání The Wizard of Oz bylo národním rituálem, když jsme my baby boomu byli děti. Bylo by to roky, než jsem uviděl Technicolor zemi Oz z květu před Dorothyho černobílým statkem, protože jsme neměli barevný televizor. Také roky, než jsem přišel s nápadem na román Wicked, který inspiroval Broadway muzikál.
Související obsah
- Plechovka je připomenutím jednorázové kariéry L. Franka Bauma
- Bez této kamery by smaragdové město mělo barvu bláta
- The Crazy Tricks Brzy filmaři zvyklí na falešný sníh
- Klobouk Tinman od "Wiz" nabízí jen náznak rytmického srdce muzikálu
Díky filmu MGM z roku 1939 se Dorothyho dobrodružství v Oz stalo základním mýtem americké kultury. Nedávno odpoledne v mé studii jsem si prohlédl fotokopii dotekového mementa z filmu - psaný studiový scénář. Originál ve sbírkách Národního muzea americké historie a ze dne 4. května 1938 obsahuje asi 100 stran. Ačkoli jiní spisovatelé, včetně textaře EY Harburga, který napsal „Over the Rainbow“, by příběh vylepšili a vyleštili, tento návrh je dílem Noela Langleye. Scénář založil na románu L. Franka Bauma z roku 1900 pro děti The Wonderful Wizard of Oz .
Langley, narozený v Jihoafrické republice, byl vybrán jako scenárista kvůli jeho rozmarné dětské knize z roku 1937, Příběh země zeleného zázvoru . Langleyova fantazie představuje císaře Aladdina, obyčejného kolegu předsedajícího kouzelné říši. V první kapitole Aladdin informuje své dvořany: „Můžete upustit od povstání a uklonění se při zmínce o mém jménu, nebo nikdy nedokončíme.“ Ve skriptu jsou vidět ozvěny zeleného zázvoru : Asi v polovině, například, Langley představuje parlormu, Lizzie Smithers, která varuje Čaroděje, aby se příliš často nevracel - nebo cvičení nikdy nedokončí. Producenti Langley jasně cítili, že do projektu z období deprese přinesou horlivé povědomí o pompéznosti dospělých a schopnosti dítěte cítit ztrátu a touhu.
Ruby pantofle nosí postavu Judy Garlandové Dorothy v 1939 filmu Kouzelník Oz . (Richard Strauss / NMAH, SI) Rozdíly mezi touto verzí a konečným scénářem střelby? Sotva stránka unikne bez přeškrtnutých projevů a ručně psaných náhrad. Spousta bodů je o mnoho později opuštěná (Špatná čarodějnice Západu má syna jménem Bulbo ?). Na zpěv se odkazuje jen pár scén a žádná ze slavných textů se neobjevuje. To, co by se stalo „Přes Duhu“, které nazývám neoficiální národní hymnou Ameriky, se označuje jako „píseň Kansas“.
To, co tento návrh dosáhne, je komprese vybraných prvků z nejprodávanější, i když nejednotné, dětské knihy. V původním románu Zlá čarodějnice Západu umírá na Page 155, ale Dorothy neopustí Oz až do 100 stran. Pokud se Langley snaží nadbytečné postavy pro balast (Kansasův statek a jeho miláček mezi nimi), zkrátí také trajektorii příběhu, takže zánik Wicked Witch of West začne Dorothyho návrat do Kansasu.
Americký autor ilustrátor Maurice Sendak věřil, že film Čaroděj ze země Oz byl vzácným příkladem filmu, který se v původní knize vylepšil. Souhlasím s ním. Langley sloučí dvě dobré čarodějnice do jedné. Eliminuje rušivé sekvence zahrnující populace, se kterými se Dorothy setkává poté, co čaroděj odešel ve svém balónu - lidé z Číny (porcelánové postavy) a Hammer-Heads (tvrdě otrávená rasa).
Na konferenci jsem jednou mluvil na pódiu se sirem Salmanem Rushdiem. Zjistili jsme, že jako děti jsme oba začali psát pod vlivem Technicolora světla Oz. Opravdu, Rushdie publikoval esej o filmu právě v době, kdy jsem psal první návrh Wickedu . Rushdie mi řekl, že jedinou chybou filmu je konec. V knize je Dorothyho cesta skutečná, ale v Langleyho scénáři prožila jen divoký sen.
Souhlasil jsem s tím, že zakončení by mohlo představovat vyřazení - ale existuje jeden způsob, jak Langleyův vynález vyhovuje příběhu. Po celou dobu filmu se Dorothy setkává s šarlatány a lháři. Průvodce nemá žádné magické schopnosti. Dobrá čarodějka Glinda čeká, až Dorothy těsně odvrátí smrtelné nebezpečí, než odhalí tajemství rubínových pantoflí. Zlá čarodějnice Západu, požehnej jí své malé zelené srdce, je jedinou dospělou postavou, která říká pravdu. (Z této sestavy musíme odstranit strašáka, cínového muže a zbabělého lva, protože jako jednotlivci, kteří postrádají plnou moc svých dospělých schopností, vykonávají funkci přátel z dětství, nikoli dospělých, kteří mají na starosti.)
Když se Dorothy probudí ve finále filmu a dospělí odmítnou její naléhání, že skutečně cestovala do Oz, my - publikum - si uvědomujeme, že dospělí jsou tak zvyklí lhát, aby chránili mladé, že nemohou rozpoznat pravdu, když mluví se. Tímto způsobem slaví Langley, stejně jako Baum, srdce mladých jako nevinnější a čestnější než srdce jejich slabších starších.
Ale my děti v publiku víme, že Dorothy šla do Oz. Máme víru. Čaroděj možná neměl magickou moc, ale příběh ano. Byli jsme na cestě, na kterou nikdo z nás nemůže nikdy zapomenout. Tento strojopis nás tam přivedl na půli cesty. Rok před premiérou filmu tento návrh slibuje každý krok na cestě. Určitě jsme přišli k tomu slibu s duhou obsaženou v písni, která ještě nebyla napsána. Ale příslib tam byl od samého začátku.
