Spisovatelům se často říká, aby psali, co vědí, takže by nemělo být žádným překvapením, že mnoho z nejslavnějších postav v literární historii je založeno na skutečných lidech. Ať už čerpají inspiraci od svých manželů, přátel a rodiny, nebo konečně, po desetiletích, které stojí za práci, vkládají se do textu, autoři vytáhnou téměř každé slovo a větu z nějakého prvku reality, a nejčastěji to jsou lidé. Mnoho postav, jako je Dean Moriarty v Jacku Kerouacovi Na cestě (založené na beatniku Neal Cassady v reálném životě ), přichází na mysl jako zřejmé, ale tento seznam je pro literární postavy v reálném životě, které nejsou dostatečně rozpoznány a které si zaslouží tolik úvěru jako jejich smyšlené protějšky.
Související obsah
- Autor knihy „Robinson Crusoe“ použil téměř 200 pseudonymů
1. Prospero ( The Tempest, 1611) / William Shakespeare
Vzhledem k poslední hře Shakespeara je The Tempest uměleckým rozloučením s divadlem. Prospero je velký kouzelník ostrova a svými schopnostmi ovládá želví postavu Calibanu a sprita Ariera. Prosperovo kouzlo je v jeho knihách a rozhoduje, kdy má přijít Tempest a kdo by s ním měl přijít. Zní to hrozně jako dramatik, že? Prospero píše scénář a diví se, stejně jako Shakespeare pochopitelně, jaká bude budoucnost bez něj a jeho moci. S častými narážkami na „glóbus“ (svět, ale také název Shakespearovho divadla) je obtížné vynechat Prosperovu podobu s jeho velkým tvůrcem. Shakespearův kritik a učenec Stephen Greenblatt říká, že hra přináší všechny „problémy, které pronásledovaly Shakespearovu představivost během jeho kariéry.“ Tím, že se zapsal do své závěrečné hry, Shakespeare připomněl světu své nesmrtelnosti jako veřejné literární osobnosti.
2. Robinson Crusoe ( Robinson Crusoe, 1719) / Alexander Selkirk
Skutečný Robinson Crusoe, jehož memoár Daniel Defoe se přizpůsobil svému románu, byl původním „špatným semenem“ moderní jaderné rodiny. Poté, co ho jeho bratr donutil pít mořskou vodu, začal Selkirk boj a byl svolán Kirk Session ve Skotsku, aby se vysvětlil. Selkirk se obával, že mu nebude udělena milost, a utekl k moři a bojoval proti Španělům jako soukromý občan. Selkirk, skvělý navigátor, se nakonec stal mistrem plachtění. Kapitán jeho lodi však byl tyran a po mnoha blízkých hovorech se Španělem se Selkirk obával, že se loď potopí a rozhodl se ji nazvat ukončením, požadující, aby byla odhozena na nejbližší pozemek. Naneštěstí pro Selkirk (ale naštěstí pro Defoe), nejbližší část země byl pouštní ostrov 400 mil od pobřeží Chile zvaný Más a Tierra, nyní označovaný jako ostrov Robinson Crusoe. Po čtyřech letech a čtyřech měsících, s výjimkou muškety, bible, několika oděvů a nějakého tabáku, byl Selkirk zachráněn. Ukazuje se, že měl pravdu, když uprchl z problémové lodi; zapadlo se krátce poté, co ji opustil, s jediným přeživším. Selkirk udělal štěstí soukromě, než se nakonec vrátil domů do Anglie, oblečený v hedvábí a krajkách, ale nikdy si nemohl zvyknout na přistání a toužit po otevřeném moři. Vydal monografii o svých dobrodružstvích, ale zemřel na soukromé misi, než si mohl přečíst Defoeovu adaptaci své málo pozorované knihy.
3. Dorian Gray ( Obrázek Doriana Graye, 1890) / John Gray
John Gray, člen živého literárního okruhu Oscara Wilde, byl krásný, chlapecký básník, který mohl ve věku 25 let projít po 15 letech. Na obrázku Doriana Graye Wilde popisuje mladou mládež jako „mladého Adonise“ a soudě podle černobílé fotografie Johna Graye můžeme jen naznačit, že nebyl daleko. Wilde se setkal s Grayem v Londýně v domě kolegy umělce a na chvíli byl jednou z mnoha romantických záležitostí autora. Podobnosti mezi postavou Grey a Greyho básníka byly nápadné. Stejně jako Dorian se John Gray ocitl snadno poškozen městem a první jméno titulní postavy pocházelo ze starověkého řeckého kmene, Dorianů, kteří byli proslulí udržováním lásky mezi lidmi. Po vydání The Picture of Dorian Gray lidé začali volat Johna Graye Doriana, což ho dělalo tak nepříjemného, že zašel až tak daleko, že žaloval londýnskou publikaci za urážku na cti za vytvoření sdružení. Osud tohoto skutečného hrdiny byl dramatičtější, než Wilde kdy mohl napsat: John Gray se přestěhoval do Říma a studoval kněžství.
4. Antonia ( My Á ntonia, 1918) / Annie Sadilek Pavelka
„Každý příběh, který jsem kdy napsal, “ řekla Willa Cather „… byla vzpomínka na dětskou zkušenost, na něco, co se mě dotklo jako mladíka.“ Moje Á ntonia, Catherovo bildungsromanské mistrovské dílo, ztělesňuje tento sentiment a podrobně popisuje vztah mladého chlapce. s českou imigrantkou Antonií Shimerdas a jejím aklimatizací na život na západních pláních Spojených států. Stejně jako její vypravěč v My Ántonia, Jim Burden, se Willa Cather narodila ve Virginii. Poté, stejně jako Jim Burden, se ve věku 9 let přestěhovala se svou rodinou do nezkrotných plání Rudého mraku v Nebrasce. V Red Cloud se Cather stala přáteli Annie Pavelky, dcery českých imigrantů, kteří se zde nedávno transplantovali. Mnoho let po odchodu se Cather vrátila do Red Cloud a obnovila své přátelství s Annie v roce 1916. O dva roky později vydala My Á ntonia . K jejímu známému dětství Cather řekla: „Jedna z nejpravdivějších umělců, které jsem kdy poznal v nadšení a citlivosti jejího potěšení, v její lásce k lidem a v její ochotě brát bolesti.“
5. Molly Bloom ( Ulysses, 1922) / Nora Barnacle
Na otázku, zda byla ve skutečnosti inspirací pro charakter Molly Bloom v Ulyssesovi Jamese Joyce , Nora Barnacleová, Joyceova první manželka, odpověděla jednoduše: „Ne. Byla mnohem tlustší. “Joyce se jednoho odpoledne podíval na vysokou bruneta na ulici a připravil všechny Ulyssy, aby se konali ve stejný den jako jeho první rande s Norou. Molly Bloom je smyslná, nevěrná žena v románu, role, kterou Nora předstírala, že hraje více, než ve skutečnosti prováděla. Ona a Joyce si navzájem intenzivně psaly dopisy, když byly od sebe, a často zmiňovala přitažlivost různých jiných mužů, i když se jim nikdy neoddávala. Joyce se držel Barnacle a po ní psal jednu ze svých nejpamátnějších postav, i když jeho otec ho varoval, že se stane opak, vzhledem k jeho mimořádnému jménu zeť své tchyně.
6. Emily Grierson ( Růže pro Emily, 1930) / Maud Faulkner
Ačkoli „slečna Maudová“ Faulknerová neoblékala a nenasytovala mrtvolu své zesnulé ze dne na den, je zcela jasné, že matka Williama Faulknera sdílela s Miss Emily, hlavní hrdinou autorovy děsivé růže Rose pro Emily, mnoho společného. Příběh je založen na mladé dívce, která, podle Faulknerových slov, „chtěla být jen milovaná a milovat a mít manžela a rodinu.“ Kromě těchto aspirací se však slečna Emily po slečně Maudové ujala ještě přesvědčivější cesta: Jako umělec. Obývací pokoj Emily zobrazuje pastelkový portrét jejího otce, stejně jako Maudův domov zobrazoval originální portréty rodinných příslušníků, žijících i zesnulých. Slečna Maudová si oblíbila realistu a slečna Emily by to mohla nazvat (zachování mrtvého těla se nakonec zdá být jako aspekt realismu). V New Albany, Mississippi, rodišti Williama Faulknera, byla slečna Maud považována za standoffish a hlídaná sousedi, stejně jako Emily je mluvil o blízko-pletené, klebety-ridden fiktivní město Jefferson.
7. Willie Stark ( Všichni králové muži, 1946) / Huey P. Long
Huey P. Long, guvernér a senátor Louisiany, skvěle prohlásil po výstřelu, který ho smrtelně zranil: „Pane, nenech mě zemřít. Zbývá toho ještě moc. “Ať už měl na mysli otřesy ramosových ginů nebo zajištění budoucnosti pro každého, Robert Penn Warren byl ohromen. Autor založil své mistrovské dílo na Long, také známý jako “Kingfish.” Willie Stark může být nyní jednou z nejslavnějších postav v americké literární historii, ale jeho mnoho výstředností nikdy nezastará dědictví jeho protějšku ze skutečného života. Long by nemohl žít bez toho oblíbeného koktejlu a daňoví poplatníci byli zatracení, odletěl s nejlepším barmanem z hotelu New Orleans Roosevelt, kamkoli šel, takže si mohl kdykoli dát drink po ruce. Willie Stark může být trochu méně formální, ale sentiment je stejný: Politická korupce a zbytečné vládní výdaje jsou v pořádku, pokud jste mužem lidí.
8 a 9. Dill Harris ( Kill a Mockingbird, 1960 / Truman Capote a Idabel Tompkins ( Other Voices, Other Rooms, 1948) / Harper Lee
„Jsem Charles Baker Harris. Dokážu číst. Dokážu číst cokoli, co máš.“ Úvod Dill Harris do filmu Kill a Mockingbird je věrný charakteru jeho inspirace v reálném životě, Trumana Capote, který se naučil číst když mu bylo pouhých 5 let. Capote, která žila vedle Harpera Leeho v Alabamě v Monroeville a byla jejím nejlepším přítelem z dětství, nejprve dala Lee do dvou ze svých románů, než se stala inspirací pro Dill Harris, předčasně zvědavého, moudrého Scouta - za svými nejlepšími kamarády a sousedy. Nejvýznamnějším Lee Capote v zástavbě byl Idabel Tompkins v jiných hlasech, v jiných místnostech. Můžeme jen hádat, že Lee tomboy žil podle svého praskajícího dialogu s Idabel: „Synu, “ řekla a plivla si mezi prsty: „To, co máš ve svých křídlech, není pro mě žádná novinka a moje obavy: Moje peklo, od prvního ročníku jsem se hádal s nikým kromě chlapců. holka, to si musíte pamatovat, jinak nemůžeme být nikdy přátelé. “
10. Gary Lambert ( The Corrections, 2001) / Bob Franzen
Před zveřejněním korekcí Jonathana Franzena autor zavolal svému bratrovi Bobovi, aby mu dal spravedlivé varování: „Možná knihu nenávidíš, “ řekl. „Mohl byste mě nenávidět.“ Bob Franzen s bezpodmínečnou láskou jakéhokoli dobrého velkého bratra odpověděl: „Nenávidět vás není možnost.“ Jakýkoli spisovatel s dobrým rozumem by byl moudrý, aby ho varoval; Gary Lambert, jehož postava je založena na bratru Jonathana Franzena, je jedinou postavou v knize, která se zdá, že se nikdy nic nedozví. Je blázen do peněz a necitlivý, se vší arogancí nejstaršího člena rodiny a jen málo potřebného soucitu této pozice.
