1. Homerovy margity
Před Iliadou a Odysseyem byli Margité . O spiknutí komediální epické básně - Homerovy první práce - psané kolem roku 700 př.nl, je známo jen málo, ale několik přežívajících linií, utkaných do jiných děl, popisuje bláznivého hrdinu básně Margity.
"Věděl mnoho věcí, ale všechno špatně" (od Platónových Alcibiadů ). "Bohové ho nenaučili ani kopat ani orat, ani jiné dovednosti;" selhal v každém řemesle “(z Aristotelovy Nicomachean Ethics ).
Je nešťastné, že neexistuje žádná kopie Margitů, protože Aristoteles ji držel ve velkém uznání. Ve své knize „ O umění poezie “ napsal: „[Homer] byl první, kdo naznačil formy, které měla komedie převzít, protože jeho Margité nesou stejný vztah ke komediím jako jeho Ilias a Odyssey k našim tragédiím.“
2. Ztracené knihy bible
V hebrejské bibli nebo v Tanakhu je 24 knih - a podle závislosti na nich, mezi 66 a 84 dalšími knihami v křesťanských Biblích, rozdělených mezi Starý a Nový zákon.
Z těchto stránek písem chybí to, co se stalo známým jako „ztracené knihy“ v Bibli. Někdy se tento termín používá k popisu starověkých židovských a křesťanských spisů, které byly vyhozeny z biblického kánonu. Ale jiné knihy jsou ztraceny v pravém slova smyslu. Víme jen, že existovaly, protože v jiných knihách Bible jsou jmenovitě zmiňovány.
Například Kniha čísel zmiňuje „Knihu bitev Hospodinových“, pro kterou žádná kopie nepřežije. Podobně první a druhá kniha králů a první a druhá kniha letopisů pojmenují „Kniha letopisů králů Izraele“ a „Kniha letopisů králů Judských.“ Existuje více než 20 titulů pro který text chybí.
Některé citace uvádějící ztracené knihy poskytují vodítka k jejich obsahu. Například „Kniha v sedmi částech“ čtenářům pravděpodobně řekla o městech, která budou rozdělena mezi Izraelity.
3. Cardenio Williama Shakespeara
Cardenio byl nazýván nadšenci Svatého grálu Shakespeara. Existují důkazy, že Shakespearova společnost, King's Men, hrála hru pro krále Jakuba I. v květnu 1613 - a že ji napsali Shakespeare a John Fletcher, jeho spolupracovník pro Jindřich VIII. A dva vznešené Kinsmen . Ale samotná hra není nikde k nalezení.
A jaká ostuda! Z názvu vědci usoudili, že spiknutí má něco společného se scénou v Don Quijote Miguela de Cervantese, která zahrnuje postavu jménem Cardenio. (Překlad Dona Quijota byl publikován v roce 1612 a byl by k dispozici Shakespeareovi.)
"Nevadí, že bychom měli sledovat zcela novou hru Shakespeara, dílo by bylo přímým spojením mezi zakladatelem moderního románu a největším dramatikem všech dob, spojením mezi španělskými a britskými literárními tradicemi u jejich zdrojů." a setkání největších projevů konkurenčních koloniálních sil, “přemítal romanopisec Stephen Marche ve Wall Street Journal v roce 2009.„ Kdyby existoval „Cardenio“, předefinovalo by to koncept srovnávací literatury. “
4. Inventio Fortunata
Ve 14. století cestoval po severním Atlantiku františkánský mnich z Oxfordu, jehož jméno je neznámé. Popsal geografii Arktidy, včetně toho, co považoval za severní pól, v knize s názvem Inventio Fortunata, nebo „Objevy šťastných ostrovů.“ Dal králi Edwardu III kopii svého cestopisu kolem roku 1360 a někteří říkají dalších pět kopií vznášelo po celé Evropě, než byla kniha ztracena.
Poté následovala telefonická hra, která se táhla po celá staletí. V roce 1364 popsal další františkánský obsah obsah Inventio Fortunata vlámskému autorovi Jacobovi Cnoyenovi, který zase vydal shrnutí ve své knize Itinerárium.
Bohužel Itinerarium také zmizelo - ale ne předtím, než si jej Gerard Mercator, jeden z nejprestižnějších kartografů 16. století, přečetl.
Mercator, který v roce 1577 napsal anglickému vědci jménem John Dee, zařadil slovo za slovo z popisu Itinerária na severní pól: „Uprostřed těchto čtyř zemí je bazén s vířením, do kterého vyprázdňují tato čtyři vyzařující moře, která rozdělte sever. A voda spěchá a klesá na Zemi, jako by ji někdo nalil přes filtrační nálevku. Je široký čtyři stupně na každé straně pólu, tj. Celkem osm stupňů. Až na to, že přímo pod pólem leží uprostřed moře holá skála. Její obvod je téměř 33 francouzských mil a je to všechno magnetický kámen. “
Když Mercator publikoval mapu světa v roce 1569, použil tento popis jako zdroj pro svou ilustraci Arktidy - založenou na shrnutí ztracené knihy napsané neznámým mnichem dříve o 200 let dříve.
5. Sanditon Jane Austenové
Když Jane Austen zemřela 18. července 1817, ve věku 42 let, zanechala za sebou 11 kapitol nedokončeného románu, který „by tantalizoval potomstvo“, jak reportoval časopis Time v roce 1975. V něm protagonistka Charlotte Heywood navštěvuje přímořské město Sanditon se staví do letoviska. Austen nastavuje scénu, rozvíjí některé postavy a témata a poté, jak se zdá, že se zápletka rozpadá, náhle končí.
Několik spisovatelů se snažilo dokončit „ztracený“ konec do Sanditon v Austenově stylu, včetně Anne Telscombe, australského rodáka. Ale pokud „Janeites vezmou svého autora jako teplé mléko před spaním, “ pak kniha Telscombeho podle recenze v časopise Time je „vodnaté mléko“.
Cardenio Williama Shakespeara je považováno nadšenci za jedno z jeho nejlepších děl a může být provedeno pro krále Jakuba I. v roce 1613. Nicméně samotná hra není nikde k nalezení. (Bettmann / Corbis) 
Když Jane Austen zemřela v roce 1817, zanechala za sebou 11 kapitol nedokončeného románu. Několik autorů se snažilo dokončit „ztracený“ konec do Sanditon, ale nepodařilo se jej porovnat. (Bettmann / Corbis) 
Nakladatelství Harper & Brothers v roce 1853 vydalo Herman Melvilleův Ostrov kříže a dosud nebyla nalezena žádná kopie rukopisu. (Bettmann / Corbis) 
Chudák a dáma Thomase Hardyho zůstávají ztraceni, protože jediným existujícím shrnutím knihy je přepisovaná konverzace mezi Hardym a anglickým básníkem Edmundem Gosseem v roce 1915. Hardy napsal příběh před 50 lety. (Bettmann / Corbis) 
Manželka Roberta Louise Stevensona kritizovala jeho první návrh Podivného případu Dr. Jekyll a pana Hydeho a možná ho spálila. Stevenson přepsal příběh, ale první návrh již neexistuje. (Bettmann / Corbis) 
V roce 1922 ztratila první manželka Ernesta Hemingwaye několik svých děl při cestování. Hemingway se nikdy nepokusil přepsat ztracená díla, která zahrnovala román založený na jeho vlastních zkušenostech v první světové válce (Bettmann / Corbis) 
V roce 1962 zahájila Sylvia Plath práci na románu, který plánovala nazvat Double Exposure nebo Double Take . Měla 130 stránek napsaných, ale kniha byla neúplná, když spáchala sebevraždu 11. února 1963. (Bettmann / Corbis) 6. Herman Melville je ostrov kříže
Na cestě do Nantucketu v červenci 1852 byl Herman Melville vyprávěn o tragickém příběhu Agathy Hatchové - dcery majitele majáku, který zachránil ztroskotaného námořníka jménem James Robertson, a pak se oženil s ním, až později ho opustil.
Příběh by sloužil jako inspirace pro rukopis s názvem Ostrov kříže, který Melville představil Harperovi a bratřím v roce 1853. Ale vydavatel to z neznámých důvodů odmítl. A nikdy nebyla nalezena žádná kopie rukopisu. V eseji z roku 1990, časopisu American Literature, Hershel Parker, životopis Melville's, tvrdí: „Nejpravděpodobnějším návrhem je, že Harpers se obával, že jejich firma bude trestně odpovědná, pokud někdo uzná originály postav v Křížový kříž . “
7. Chudák a dáma Thomase Hardyho
Tento první román Thomase Hardyho se týkal opětovného, opětovného vztahu mezi synem rolníků a dcerou místního panoša v anglickém Dorsetshire. To je jasné z jediného existujícího shrnutí knihy - přepsaného rozhovoru mezi Hardyho a anglickým básníkem Edmundem Gossem z dubna 1915. Ale Hardy, který příběh napsal téměř před 50 lety, si nedokázal vzpomenout na mnoho podrobností, včetně toho, zda nebo ne, tyto dvě postavy nakonec skončily společně.
Z přepisu víme, že na konci šedesátých let považoval Hardy dílo za nejoriginálnější věc, kterou napsal - a do té doby napsal mnoho básní, které nakonec vydá o deset let později. Vydavatelé však jeho rukopis odmítli. Někteří učenci si myslí, že Hardy včlenil jeho kousky do jeho pozdnějších prací, včetně básně “chudý muž a dáma, ” román Nerozhodnost v životě dědice a jeho první publikovaný román, Zoufalá léky .
8. První návrh Roberta Louise Stevensona The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde
Říká se, že Robert Louis Stevenson napsal za tři dny 30 000 slovní návrh Podivného případu Dr. Jekyll a Mr. Hyde . Když si ho však jeho žena Fanny Stevenson přečetla, kritizovala tento text a řekla, že by to fungovalo lépe, kdyby spiknutí sloužilo jako morální alegorie.
To, co se stalo příště, je na debatu. Jednou verzí příběhu je, že Stevenson, který nebral tak kritiku tak dobře, hodil svůj rukopis do krbu. Ale v roce 2000, asi 115 let poté, co byl napsán The Strange Case of Dr. Jekyll and Hyde, se obrátil dopis od Fanny Stevensona WE WE Henleymu (básník s kolíkem, který inspiroval postavu Long John Silver Treasure Island ). v podkroví jednoho z Henleyových potomků. V dopise, datovaném 1885, Fanny nazvala první návrh „touhou plnou nesmyslů, “ a řekla: „Vypálím to poté, co ti to ukážu.“ To, zda skutečně nebo ne, je neznámo. Ať tak či onak, první koncept již neexistuje. Stevenson přepsal příběh a čtenáři nikdy neznají rozdíly mezi jeho původní vizí a nyní klasickým příběhem.
9. Román Ernesta Hemingwaye z první světové války
V roce 1922, Hadley Hemingwayová, první ze čtyř manželek Ernesta Hemingwaye, vložila do kufru originální originály několika povídek jejího manžela a částečný román. Odešla z Paříže vlakem a setkala se s Ernestem v Lausanne ve Švýcarsku. Ale na cestě byl odcizen kufr a jeho nezaplacený náklad.
Teprve později se Hemingway vyjádřil k závažnosti ztráty. Jednou řekl, že by se rozhodl pro operaci, kdyby věděl, že to může vymazat paměť. A podle Stuarta Kellyho, autora knihy Kniha ztracených knih, bylo Hemingwayovi známo, že obvykle po pití nebo dvou tvrdí, že debakl vedl k jeho rozvodu Hadleyho.
Nikdy se nepokoušel přepsat ztracená díla, včetně románu, který byl založen na jeho vlastních zkušenostech z první světové války. Ale Kelly tvrdí, že to bylo k lepšímu: „Kdyby strávil následujících deset let snahou zdokonalit své nezralé poznámky, my možná nikdy neviděl romány, které dokázal. “
10. Dvojitá expozice Sylvie Plathové
V roce 1962 zahájila Sylvia Plath práci na novém románu, který plánovala nazvat Double Exposure nebo Double Take . Měla napsáno 130 stran, ale kniha byla neúplná, když 11. února 1963 spáchala sebevraždu.
Po její smrti získal odcizený manžel, básník Ted Hughes, kontrolu nad svým majetkem a nepublikovanými díly. Když se Hughes zeptal na román v rozhovoru pro Paris Review z roku 1995, řekl: „No, to, co jsem si byl vědom, byl fragment románu o sedmdesáti stránkách. Její matka řekla, že viděla celý román, ale nikdy jsem o tom nevěděla. To, co jsem si byl vědom, bylo šedesát sedmdesát stránek, které zmizely. A abych vám řekl pravdu, vždy jsem předpokládal, že je matka vzala všechny na jednu z jejích návštěv. “
Pouze jeden literární kritik Judith Kroll viděl obrys Double Exposure a tvrdila, že to má co do činění s manželem, manželkou a milenkou. Hughes a Plath měli problémový vztah, a tak se má za to, že by to mohlo být částečně autobiografické. Hughes vypálil jeden z Plathových časopisů, napsaný v jejích posledních měsících, a řekl, v rozhovoru pro Paris Review, že pro její děti bylo příliš smutné vidět.
