Podle římského katolicismu začíná existence počátkem. Ale to není daleko od univerzálního nápadu. Například některé domorodé kultury v Amazonské pánvi nemají před narozením kulturní život.
Ale bez ohledu na to, co se o těchto existenciálních otázkách učíme, zdá se, že jsme přirozeně nakloněni věřit, že jsme nesmrtelní, podle nové studie zveřejněné v Child Development . Vědci dospěli k tomuto závěru poté, co hovořili s téměř 300 dětmi ve věku 5 až 12 let, ze dvou různých kultur v Ekvádoru.
Některé děti vyrostly v městských římskokatolických domácnostech, zatímco jiné pocházely z komunit ponořených do původní amazonské kultury. Vědci ukázali mladým účastníkům fotografie ženy, těhotné ženy a dítěte. Ve snaze porozumět tomu, jak děti chápou „pre-life“ nebo existenci před početím, požádaly děti, aby popsaly myšlenky a pocity ilustrovaného dítěte před tím, než bylo počato, zatímco to bylo v lůně a po narození.
Navzdory různým původům a kulturním normám přišly děti s překvapivě podobnými odpověďmi. Děti uznaly, že během těhotenství matky bylo vytvořeno tělo dítěte, ale také věřily, že podstata jeho bytí, včetně nadějí, tužeb a emocí, existovala před jejím početím.
"Dokonce i děti, které měly biologické znalosti o reprodukci, si stále myslí, že existovaly v nějaké věčné formě, " uvedla v prohlášení vedoucí výzkumnice Natalie Emmonsová. "A ta forma se opravdu zdála být o emocích a touhách."
Emmons a její kolegové si myslí, že bez ohledu na to, jaké náboženské nebo duchovní přesvědčení si osvojí později v životě, lidé mohou být přirozeně nakloněni tvorbě představ o nesmrtelnosti a věří, že určitá část poznání zůstává mimo lidské tělo. Proč se však tato tendence vyvinula a jakou roli mohla hrát v genizi globálních náboženství, jsou otázky, které přesahují rámec studia a možná i lidské porozumění.