Protože školní rady po celé zemi zápasí s rozpočtovými škrty, rodiče a studenti se mohou ocitnout v boji o problémy političtější než ekonomické. Příklad: Americký znakový jazyk je podle nedávného článku New York Times čtvrtým nejoblíbenějším jazykem vyučovaným na vysokých školách. (Přečtěte si celou zprávu Modern Language Association.)
Ale jak Monica Davey informovala v jiném článku Times, několik států - včetně Indiany, Kansasu, Severní Karolíny, Oregonu, Jižní Dakoty a Západní Virginie - hrozí snížením financování státních škol pro neslyšící, čímž omezí dostupné možnosti pro neslyšící studenty, kteří chtějí učit se ASL Z příběhu:
Někteří zastánci škol se nyní obávají, že finanční obavy by mohly tlačit debatu směrem k vyslání neslyšících dětí do „běžných“ škol, což by v očích některých nakonec podpořilo jiné způsoby komunikace než americký znakový jazyk.
Konflikt mezi ASL a tím, co někteří označují jako „orálismus“, nebo přístup naslouchajícího a mluveného jazyka, sahá mnoho let. Školy podporující oralismus se formovaly již v roce 1867 a mezinárodní konference o vzdělávání neslyšících v Miláně v roce 1880 hlasovala o zákazu znakového jazyka. Nebraska v roce 1913 schválil zákon zakazující znakovou řeč. Alexander Graham Bell byl jedním z nejnaléhavějších zastánců oralismu.
To byla atmosféra pozoruhodné série filmů natočených v letech 1910 až 1921 pod záštitou Národní asociace neslyšících. NAD, která byla založena v roce 1880, bojovala za „zachování, ochranu a podporu občanských, lidských a jazykových práv neslyšících a neslyšících lidí“, zejména „získávání, používání a zachování americké znakové řeči“.
"Jediným způsobem, jak toho lze dosáhnout, je pomocí filmů, " napsal George William Veditz. Veditz, narozený v roce 1861, ztratil sluch v osmi letech kvůli šarlatové horečce. Absolvoval Gallaudet College jako valedictorian v roce 1884, stal se učitelem a později prezidentem NAD. Asociace v roce 1910 vytvořila filmový výbor s mandátem filmovat „vynikající příklady“ znakového jazyka a distribuovat tyto filmy po celé zemi.
14 filmů produkovaných výborem je nyní součástí sbírky George W. Veditze na Gallaudet University. Všechny tituly mají historický význam, podle Patti Durrové, která bloguje o hluchých otázkách na People of Eye. Zachování znakové řeči, která zaznamenává 14minutovou řeč od Veditze (výše), však může být nejpřesvědčivější. "Veditz je můj hrdina, " napsal mi Durr e-mailem. "Úplně zbožňuji jeho předvídavost a statečnost." Kdyby byl dnes naživu, byl by bezpochyby zapojen do stejných otázek. “
I když nerozumíte ASL, Veditz je silná a přesvědčivá přítomnost v Zachování znakové řeči . Jak dr. Carol Paddenová (první neslyšící členka společenství John D. a Catherine T. MacArthur) napsala: „Jeho vlasy jsou úhledně rozděleny do středu, takže je jeho tvář jasně viditelná a je opatrný podepsat přesně a velkými gesty. “
Dr. Padden přeložil Veditzovu řeč do psané angličtiny; Veditz napsal svou vlastní verzi v dopise několik let po natočení filmu. Teprve porovnáním těchto dvou jsem začal oceňovat ASL Dříve jsem uvažoval o znakové řeči jako o doslovném překladu mluvené angličtiny s vzájemnou korespondcí mezi mluvenými slovy a znaky. Ale nyní považuji ASL za skutečný samostatný jazyk s vlastním slovníkem, vlastní gramatikou, vlastní rétorikou.
Jako příklad vezměte následující podepsanou větu. Padden to překládá jako: „Ale za třicet tři let je jejich učitelé odložili stranou a odmítli poslouchat jejich prosby.“ „Odložte stranou“ Veditz podepíše „chytit-vydržet-tlačit-dolů.“ Jeho psaný anglický ekvivalent „Po třicet tři let je jejich učitelé drželi v ruce z oceli.“
Sledování zachování znakového jazyka a dalších filmů ve sbírce Veditz nás přímo spojuje s bitvami, které se dodnes pořádají. Rovněž nám umožňuje nahlédnout do několika pozoruhodných lidí, kteří našli způsob, jak využít filmy pro své vlastní účely.
