Ano, prezident John Fitzgerald Kennedy stál u zdi v západním Berlíně tento den v roce 1963 a přednesl projev, který zahrnoval linii Ich bin ein Berliner . Ne, o koblihách nikdy nic neřekl.
Související obsah
- Rok před prezidentskou debatou JFK předpověděl, jak by televize změnila politiku
- Sladký příběh bombardéru v Berlíně
- Proč JFK v oválné kanceláři držel kokosové skořápky
- Předsednictví JFK bylo vyrobeno pro zlatý věk fotožurnalistiky
- Jediné místo JFK cítil, že by mohl být sám
- 65 let Ago Dnes skončila sovětská blokáda Berlína
Přestože byl Kennedy „notoricky vázán na jazyk, když přijde na cizí jazyky, “ píše Thomas Putnam pro Atlantik, dokonale pochopil, co říká během státní návštěvy v západním Berlíně. Jeho tlumočník, rodilý německý mluvčí, mu dal řeč v éře vypovídající řeči. Bohužel, tato řeč je zapamatována pro představivou skluzu jazyka.
V americké rétorice to byl téměř nepopsaný okamžik. Kennedy byl původně při této příležitosti promluven, ale Putnam píše, že cítil, že to bylo pro sověty nepříjemné a smířlivé. Ačkoli studená válka vrcholila a Západní Berlín - držený jako „maják naděje“ uprostřed sovětem kontrolovaného východního Německa - byl potenciálním bodem vzplanutí, rozhodl se k připravené řeči přidat své vlastní doteky.
Nakonec řeč, kterou přednesl Kennedy, se podle německého profesora Jürgena Eichhoffa od psaného scénáře odchýlila ve třech čtvrtinách jeho linií. Řádek, který měl předvést, byl: „Dovolte mi, abych vás požádal ... zvedněte oči nad nebezpečí dnešního naděje na zítřek - za svobodu tohoto města Berlína k pokroku svobody všude - za zdí den míru se spravedlností - za hranice celého lidstva. “
Místo toho se rozhodl převést téma globální demokracie přímějším způsobem, píše Putnam a uslyší zpět římskou demokracii. Jeho slova: „Před dvěma tisíci lety se pyšně chlubil ' sumou Civis Romanus [já jsem římský občan].“ Dnes, ve světě svobody, se může pochlubit „ Ich bin ein Berliner “. “
Vrátil se k prohlášení a ukončil řeč: „Všichni svobodní muži, ať už žijí kdekoli, jsou občany Berlína, a proto jsem jako svobodný muž hrdý na slova Ich bin ein Berliner .“
JFK poslední poznámky s tím, jak říci „Ich bin ein Berliner“, byly vysloveny foneticky. (Knihovna JFK) Když se to řekl, nikdo se nesmál, protože The New York Times by o dvacet pět let později chybně informoval. "Situace byla příliš napjatá na to, aby se Berlinerové pobavili, " napsal Eichhoff v roce 1993 o zastavení incidentu. "A co víc ..." Ich bin ein Berliner "je nejen správný, ale jediný a jediný správný způsob, jak v němčině vyjádřit to, co prezident chtěl říct, " napsal.
I když je pravda, že Berliner je slovo pro želé koblihy, nejedná se o termín používaný v okolí Berlína, který upřednostňuje slovo Pfannkucken.
Mylná představa může mít původ v špionážním románu z roku 1983. "Den poté, co prezident Kennedy učinil slavné prohlášení, berlínští karikaturisté měli polní den s mluvícími koblihy, " říká jedna postava. (Ne. Stalo se to. Falešné zprávy.)
Eichhoff však napsal svou první velkou expozici v roce 1988. Nejprve, dopisovatel Newsweek citoval příběh v lednovém vydání. Poté v dubnu ji vzal 75letý editorský spisovatel William J. Miller a běžel s ním v The Times . Jeho článek měl nadpis: „Jsem kobliha naplněná želé.“ Městská legenda od té doby přetrvává.
Kennedy se rozhodl spíše než vyjádřit obecné fráze o dobru demokracie a jeho možném dopadu na svět agresivní postoj ve městě, které bylo násilně rozděleno studenou válkou. Vydal mistrovský kus rétoriky, který si dnes pamatoval ve jménu náměstí, kde přednesl projev, který byl přejmenován na John F. Kennedy Platz.
